Rozhovory s herci ze seriálu Hasičárna Telecí

15. září se mohou diváci Stream.cz těšit na nový seriál Hasičárna Telecí. 

Jak se seriál natáčel a jak se hercům společně spolupracovala, co mají společného se svými seriálovými postavami a mnoho dalšího se dovíte níže v krátkých rozhovorech.

Bolek Polívka

Čím vás scénář seriálu Hasičárna Telecí zaujal? Máte k oblasti hasičů nějaký osobnější vztah?

Vypadalo to nadějně, když jsem to pročítal. Zdálo se mi, že to může být dobré. A k hasičům vztah mám, protože jsem čestným dobrovolným hasičem v Olšanech. A Vladimír, můj syn, je dobrovolným hasičem.  Já jsem tam jediný čestný člen. Mně se líbí, že tenhle scénář je takovým základem a dobrou osnovou a že si můžeme tu a tam domýšlet a zdobit to.

Jaká byla spolupráce s hereckými kolegy?

Já znám kluky Alana a Michala z Brna a rozumíme si v mnoha věcech a společně se hodně nasmějeme. Oni mě baví a ostatní jsou skvělí. Je tam Norbert Lichý a Honza Vlasák, mladí jsou výborní. Když je dobré obsazení, ti lidé si rozumí, vzniká takzvaný kolektivní hrdina. Každý v tom orchestru hraje svůj nástroj, a když to začne ladit, tak je to výborné.

Je to vaše vůbec první role z prostředí hasičů?

Asi jo. Hrál jsem nádražáka, kněze, rabína, vesničana, šlechtice a najednou hasiče. Oni mají svoji morálku, svoje zásady a zákony a tenhle Pazdera se snaží je vší silou dodržovat. Je vlastně až legrační a zároveň dojemný, protože to bere naprosto vážně bez nějakého humoru a ten humor tady vzniká vlastně jako nechtěný, jen tak mimochodem.

V seriálové roli Jaroslava Pazdery je často připomínán špatně písknutý přešlap, kvůli kterému přišlo mužstvo o pohár. Máte v životě také nějaký přešlap, který by vám někdo připomínal?

V životě čím víc roků, tím víc přešlapů, co? A potom se jistí lidé dostávají do věku, kdy už i ten zrak slábne, tak toho přešlapu už si ani nevšimnou. Četl jsem krásná slova, že staří jsou dobrým příkladem těm mladým, protože na špatný příklad se už nezmůžou.

Letní scéna vašeho divadla právě uvádí hru Šašek a syn, ve které se setkáváte se svým synem Vladimírem, v autorské hře DNA se zase setkáváte s dcerou Aničkou. Jaké to je hrát se svými dětmi?

Tím, že píše člověk pro své děti, tak se při tom zkoušení se o nich dozvídá více. Myslím, že po těch zkouškách jsme si bližší, i když jsme si blízcí byli a že jsme silnější a k tomu samozřejmě patří harmonie – když to jde, tak je to hezké. A také to někdy nemusí jít a jsou spory, hádky a takové nervozity a tak jeden druhého pozná. Oni poznali více mě, já jsem poznal více je. Ale samozřejmě to není o našich osudech. Šašek a syn to není o nás, i když to má jakési konotace s představením Šašek a královna, a to DNA jsou vymyšlené vzpomínky, vymyšlený společný živočichopis. Někdo si opravdu myslí, že když mluvíme o té matce v tom představení s Aničkou, tak že vlastně je to některá z těch matek, ale ony jsou to všechny matky dohromady. A nejvíc je to moje matka.

Jan Vlasák

Vaše postava Edy Houdka v seriálu Hasičárna Telecí často říká, že „je to otázkou hasičské cti“. Co je pro vás ctí?

Čest je takový zvláštní pojem….Otázkou je, zda se ještě dneska čest vůbec nosí. Vidím to spíš jako takový pojem z romantismu než ze současnosti. Každopádně je to velmi široký pojem, o kterém bychom mohli debatovat hodně dlouho. Aktuálně bych možná zmínil, že právě hrát po boku Bolka Polívky v seriálu Hasičárna Telecí je pro mě ctí.

Musel jste se naučit v rámci své role naučit práci s hasičskou technikou?Ano, něco jsme zkoušeli. Ale nebylo to nijak náročné. My to hlavně museli hrát tak, aby každý poznal, že to neumíme. Což ale právě nebylo nijak těžké.

Adéla Gondíková

Jaká je vaše role v seriálu?

Hraju starostku městyse Telecí, ve kterém je parta hasičů. Jeden z členů posádky je i můj seriálový manžel Karel a také asi dvacetiletý syn Dominik. S nadsázkou musím říct, že mě trošku překvapilo, že mám hrát matku už tak velkému klukovi jako je Dominik. Říkala jsem si, že bych přeci ještě mohla hrát tu, která by s ním mohla chodit … ale už mě evidentně šoupli do kategorie matek (smích). V seriálu hraji takovou trošku fůrii, které se všichni bojí, hlavně její manžel Karel. Hlavní roli hraje Bolek Polívka, který celý herecký tým neuvěřitelně vede, ale ostatní kluci mu skvěle sekundují. A musím říct, že jsem si je všechny postupně zamilovala.

Vy sama jste z vesnice. Čerpáte odtud pro hraní role v seriálu inspiraci?

No, já neříkám vesnici, ale menší město, abych nikoho z tamních neurazila. Menší město, za Prahou. Jinak já mám kamarádku, která je starostkou a musím říct, že poslední dobou jsou starostové (zvláště tedy těch menších měst a vesnic) takoví hodně zapálení pro věc, chtějí pro obyvatele to nejlepší. Jsou z lidu a chtějí to nejlepší pro lidi. Role Milady je taková, že ona ráda rozhoduje sama a nenechá si do ničeho moc mluvit.

Petr Vančura

Jak byste charakterizoval vaši roli v seriálu Hasičárna Telecí?

Já hraju Vojtu Fajmona, to je takový uťáplý klučina, dá se říct, že lehce šikanovatelný. Je mu určitě lépe bez lidí. Vojta je chytrý, přemýšlivý, ale nedokáže se bohužel moc projevit. Je možná trošku pomalejší, takže než se vyjádří, tak už je pozdě a každý si o něm hned myslí, že je blbec. Takže je spíš takový samotář, který si chová králíky a je mu lépe bez lidí.

Myslíte, že máte s touto postavou něco společného?

Mě to vlastně až vyděsilo, kolik toho máme společného. Kolikrát i já, než se vyjádřím, tak už mě někdo tzv. sejme. Takže vlastně i mě by kolikrát bylo lépe bez lidí, s těmi králíky …

Byla to vaše první zkušenost z hasičského prostředí?

Hasiče jsem nikdy nehrál, ale moc mě to baví. Teď jsme byli na dovolené po jižních Čechách a já se přistihl, že kdykoliv jsem na malých vesničkách viděl sbor dobrovolných hasičů, tak jsem s nimi cítil takovou sounáležitost. Víc si jich všímám, říkám si, jéé ty jsou jako my!

Nacvičovali jste v rámci natáčení něco speciálního?

Trénovali jsme si hasičský útok, kde má každý svou pozici. Já jsem na pozici tzv. košaře, který dává do takové velké kádě s vodou hadici. Ale já jsem si vlastně toto moc nevyzkoušel, protože moje postava Vojty se bojí vody. Takže já jsem nic extrémního nenacvičoval.

Vy sám se něčeho bojíte?

No, já jsem hrozně dlouho fakt nesnášel lidské nohy, chodidla. Třeba na plovárně, když byla někde našlapaná voda, taková ta louže, ve které se všem návštěvníkům louhují nohy … to byla moje noční můra. No a pak se bojím také lidské blbosti.

V nedávné době prošla médii zpráva o chystané svatbě. Pohnulo se toto nějakým směrem?

Zatím ani ne, čekáme, zda to projde sněmovnou a pak uvidíme …