Do Česka dorazil Google, Skype, své IT centrum sem stěhuje ta či ona nadnárodní společnost. Z podobných, stále častějších novinových zpráv by čtenář mohl nabýt dojmu, že se stáváme druhým Silicon Valley.
Začíná snad s nadsázkou platit, že “co Čech, to ajťák”?
V prosklené pracovně Ivo Lukačoviče zní romantická árie: “Sem často přichází a v objetí mé stoupá…” Zakladatel a majitel společnosti Seznam.cz, největšího internetového portálu u nás, miluje operu a pouští si ji při práci. Ta na první pohled vypadá spíš jako zábava; Ivo si prostě prohlíží různé webové stránky. Na druhé straně skla klapou klávesnice v rychlém staccatu. Tam pracují jeho programátoři.
Každodenní řízení firmy přenechal Lukačovič výkonnému řediteli, většinu tvůrčí práce týmu talentů, převážně mladíků krátce po dvacítce. Sám vymýšlí další cesty, předkládá koncepce, schvaluje nové služby. Ve třiatřiceti letech žije stylem kalifornských počítačových milionářů. Neokázale si užívá života. Do práce chodí na několik hodin, zpravidla po ránu. Odpoledne patří – je-li dobré počasí – sportovnímu létání, jemuž zcela propadl. Nenosí kravatu, nerozhazuje v drahých restauracích, nechodí do společnosti – “ztráta času”. Úspěch mu slouží k jedinému: aby mohl žít v maximální míře po svém.
Počítačoví specialisté jsou kouzelníky moderní doby. “Žádná dostatečně pokročilá technologie se nedá odlišit od magie,” říkal rád spisovatel sci-fi Arthur C. Clarke. O programování to platí bez výhrad. Program není vlastně ničím jiným než komplikovaným zaklínadlem – sledem slov, která, když je znáte zcela přesně, přinutí počítač udělat cokoli, na co si jen vzpomenete.
Když se v České republice mluví o počítačích a programování, často se k tomu dodává: a v tom jsou naši lidé dobří! Legenda o zlatých českých rukou dospěla do elektronického věku. Má opodstatnění? Ano i ne. Mistři počítačových zaklínadel dnes žijí po celém světě, těžko se dá tvrdit, že v Česku jich je víc a lepších než na Ukrajině, v Pákistánu, v Bulharsku…
Skutečná centra špičkových technologií jsou dozajista jinde: tam, kde se k tomu sešly všechny příhodné podmínky, tedy dostatek vzdělaných lidí, infrastruktura, vládní podpora, jazykové a kulturní zázemí. V takové soutěži hrajeme druhou ligu. Světovou elitu představuje samo sebou Silicon Valley v Kalifornii a několik dalších lokalit v USA, dále Skandinávie, jihovýchodní Asie, Izrael, nejnověji též Estonsko.
Party kouzelníků
Moderní průmysl informačních technologií vyžaduje víc než jednotlivé talentované lidi. Jeho hlavním cílem a produktem jsou informační systémy velkých podniků, tedy automatizace veškeré ekonomiky. Osamělý čaroděj zde obstojí stejně špatně, jako kdyby se rytíři krále Artuše postavili proti tankům a raketám. Právě to je slabina, která brání českým specialistům a firmám ve vstupu do nejvyšší soutěže: zpravidla pracují v příliš malém měřítku, na větší scházejí investice i podnikatelská odvaha.
Výjimky ovšem stojí za to. Seznam.cz, firma, jejíž zakladatel rád poslouchá Rusalku, má obrat za rok 2006 kolem jedné miliardy korun, zisk před zdaněním kolem 480 milionů. Česká republika je jednou z mála zemí světa, kde místní portál odolává tlaku celosvětového giganta jménem Google. Ivo Lukačovič věří, že tomu bude tak i nadále. “Klíčem je znalost místních poměrů, nabídka služeb přesně cílených na domácího uživatele,” říká. A také rychlá reakce: od nápadu k realizaci musí uběhnout co nejméně času. Programátoři v Seznamu, pokud jsou dobří, mají šanci dostat se do motivačního programu. To znamená, že mezi vybrané zaměstnance Lukačovič každoročně rozdělí asi deset procent zisku firmy. Je to náhrada za zaměstnanecké akcie, které se u nás většinou nepoužívají.
Velmi podobně pracuje s lidmi další softwarový podnikatel Roman Staněk (42), přinejmenším stejně úspěšný jako Lukačovič. Založil, rozvinul a úspěšně prodal již dvě softwarové firmy, kupujícími byly v obou případech nadnárodní giganty nejzvučnějších jmen: Sun Microsystems a Hewlett-Packard. Dnes už má větší část vývojářského týmu ve Vietnamu a jen menší v Praze: je to levnější a kvalita práce je přinejmenším stejná.
Pán formulářů
Historii počítačového byznysu u nás dokonale ztělesňuje generální ředitel společnosti Software602 Richard Kaucký (47). Zvláštní název jeho společnosti je odvozen od čísla základní organizace Svazarmu, která pod rouškou “spolupráce s armádou” fungovala jako programátorská dílna již v osmdesátých letech. Kaucký spolu s bratry Šiškovými založili softwarovou firmu již v roce 1991 a rychle dosáhli fenomenálního úspěchu s editorem Text602 – prvním nástrojem, který dovedl proměnit počítač ve spolehlivě fungující psací stroj umožňující psát česky.
Na trhu kancelářských programů začal posléze, jako všude jinde ve světě, i u nás dominovat Microsoft, ale Software602 dokázal pružně reagovat jak změnou obchodního modelu – zjednodušenou verzi svých klíčových programů začal poskytovat zdarma, aby zákazníky motivoval k nákupu dalších navazujících produktů – tak změnou zaměření. Dnes je nejdůležitějším produktem tzv. 602XML Filler. To je opět bezplatně šířený program umožňující vyplňovat na počítači nejrůznější úřední formuláře a spolehlivě je odesílat. Podniky a instituce si pak mohou koupit mnohem složitější software určený ke zpracování a vyhodnocení formulářů. Ušetří práci mnoha úředníků, zkvalitní služby občanům, je důležitou složkou toho, čemu se říká e-government.
Gatesův kolega
Jan Mühlfeit (45) začínal jako podřízený Richarda Kauckého. Byl v Software602 ředitelem pro prodej a marketing, což zní sice hrdě, ale tou dobou byla firma ještě opravdu malá. Dnes má trochu komplikovanější titul: Vice President Corporate and Government Strategy, Microsoft EMEA. Odpovídá za vztahy s veřejnou správou a velkými zákaznickými organizacemi v regionu Evropy, Středního východu a Afriky. To znamená, že více než počítačovým byznysem se vlastně zabývá obchodní diplomacií. Jedná s vysokými úředníky, ministry a předsedy vlád od Lisabonu po Vladivostok a Pretorii. Tam všude chystá půdu pro ještě masivnější prosazení Microsoftu – větší státní zakázky, více počítačů s Windows. Je jedním z lidí, jejichž úsudku pečlivě naslouchá zakladatel Microsoftu Bill Gates a generální ředitel Steve Ballmer. Patří k několika málo českým manažerům, kteří se ve velké nadnárodní firmě vypracovali tak vysoko.
Smysl informačních technologií vidí Mühlfeit v posilování konkurenceschopnosti. “Evropa jako celek je těžce zabředlá ve své zóně komfortu. Snažíme se soupeřit a máme k dispozici budget a nástroje z osmnáctého století. Už když se podíváte na vzdělávací systém, ten se nezměnil od Marie Terezie…” říká. Zkušenosti z Německa, kde několik let žil, ho nenaladily příznivě vůči pohodlnému životu v pečovatelském prostředí sociálního státu. Obává se, že Evropa riskuje krach. “Je omyl myslet si, že Indie a Čína jsou zdrojem levné pracovní síly. Jsou to země, které produkují důležitou část světového výzkumu a vývoje, jejich role stále poroste,” upozorňuje.
Bořitelé mýtů
Obsáhlou zkušenost z nadnárodní společnosti, ale nejen z ní, má také Ondřej Felix (52), jeden z nejzkušenějších českých manažerů v oblasti IT. Pracoval v řadě velkých firem, nejvýrazněji se podepsal na založení a rozvoji české pobočky Oracle, což je největší světový producent databázových systémů. V letech 2001 – 2003 byl generálním ředitelem Českého Telecomu, dnes má konzultační firmu, je místopředsedou dozorčí rady České pošty, přednáší na Masarykově univerzitě v Brně… a trochu pořád ještě programuje, protože taková je jeho původní profese. Pro radost? Spíš jde o způsob tvůrčího vyjádření, uchopení a popisu problému. Jazykem programátorů, nezapomeňme, jsou počítačová zaklinadla.
Ondřej Felix je přesvědčen, podobně jako Richard Kaucký, že informační technologie jsou prostředkem, nikoli cílem. Opodstatnění mají tehdy a potud, směřují-li k lepšímu fungování hospodářství a veřejných služeb včetně státní správy. Je obrazoborec a velmi rád napadá vžité představy. Pomáhá mu to aktivně hledat jiné možnosti. “Tvůrci softwaru si dosud neuvědomili, jaké jsou skutečné problémy a potřeby těch, kdo jejich produkty používají. Není způsob, jak by kancelářský software mohl doopravdy nahradit sekretářku, není způsob, jak by mohl ve výrazné míře šetřit čas uživatele, skutečně automatizovat jeho běžné činnosti. To lze změnit,” říká Felix a maluje na tabuli ve své pracovně složité diagramy datových modelů. Patří k těm, kdo by mohli k řešení uvedených problémů přispět.
Zda se mu to povede tady a teď, to je jiná otázka. Česká informatika, jak již víme, je a zůstává provinční. Chybí jí velké týmy, velké peníze i velké myšlenky. Hodně špičkových talentů, o nichž by tento článek mohl být, dávno odešlo do ciziny a nemá důvod se vracet. Ještě závažnější je vnitřní únik mozků: lidé, kteří by mohli a měli tvořit, raději prodávají počítače a software. Je to snazší a lépe placené. Ale kouzelníci u nás nevyhynuli a nevyhynou. Na to jsou české ruce přece jen příliš šikovné a české hlavy přespříliš zvědavé. Dnešní osmnáctiletí zakládají firmy, které dokážou ve světě prorazit – třeba Redboss, kde se vytvářejí hry pro mobilní telefony; společnost, kterou založil – vlastně tehdy ještě protiprávně – sedmnáctiletý Jan Řežáb. Dnešní desetiletí a desetileté usedají ke klávesnicím a klestí si cestu do světa. V rovné soutěži se stejně starými Číňany, Američany, Nory a Malajci, na jediném společném internetu. Šance jsou rovné. Co chtít víc?
–
