28. 1. 2008

Sbíráme jen nízko visící ovoce

2. část

* Váš největší kapitál bude tedy uložen v adresáři uživatelů, kteří se na vás budou připojovat. To bude de facto také to, co budete prodávat…

Já neříkám, že se nám v tomto byznysu podaří uspět a že v něm budeme jedním z hráčů. Pravda ale je, že ta data máme. Existuje zákon na ochranu osobních údajů, a proto data nelze jen tak prodávat. Myslím, že časem půjde spíše o to, že v soutěži uspějí ti, kteří budou mít obsah.

* A kdo, podle vás, bude patřit mezi hlavní hráče?

Určitě telefonní operátor, který vlastní linky, kabely, tedy drát, který vede do každé domácnosti. A pak to budou ti, kdo budou mít obsah. Krokem spojení se Stream.cz se dostáváme k obsahu. Myslím, že velmi brzy tu už nebude žádný velký prostor pro nějaké prostředníky. Pokud nějaká společnost má archiv pořadů, ke kterým vlastní autorská práva, tak zmizí důvod, aby je přeprodávala přes prostředníky, když uživatelé si je budou moci pustit přímo od majitele autorských práv. Takhle lze asi popsat hlavní změnu, která nás čeká. To, že budeme mít v každé domácnosti vysokofrekvenční připojení k internetu, budeme za pár let brát za stejnou samozřejmost, jako že nám do bytu vede elektřina. Podobně novou věcí byl před sto lety plyn v domě. Dnes si na tom už nikdo nebude stavět image, je to prostě norma.

* Angličané před časem zkoušeli šířit internet pomocí elektrických kabelů, má po tom, co říkáte, tento projekt ještě nějakou budoucnost?

Myslím, že nemá budoucnost, protože technicky omezujících faktorů je mnoho a domácností, v nichž by se to dalo takto provozovat, je málo. Lepší je využít současné dráty, které už máme do domácností zavedené. To jsou linky, které jsou velice kvalitní a každé dva tři roky se objeví nová technologie, která umožní, aby se po těch dvou měděných drátech dalo přenést více a více dat. Před deseti lety jsme měli vysokorychlostní modemy, které byly schopné přenést 40 kilobitů za vteřinu, a mysleli jsme si, že je to vrchol. Dneska se po stejných metalických drátech přenášejí dva megabity za vteřinu. Za pět šest let se může objevit nová technologie a po těch drátech se přenese deset megabitů. My se budeme za této situace snažit být firmou, u které lidé spolehlivě najdou informace, to znamená zprávy, mapy a e-mail. Bez ohledu na to, že se pouštíme do videa, to hlavní, co budou lidé na internetu hledat, budou stále textové informace.

* To je asi pravda, ale ještě je třeba naučit lidi s těmi informacemi pracovat. Zatím toho běžný uživatel internetu není schopen a internet nabízí jen nekonečný proud fragmentů informací, které de facto skutečné informace jen zamlžují, maskují…

Já si myslím, že lidé s informacemi pracovat umějí. Jsem liberál a zastávám názor, že lidi nikdo nemusí učit s informacemi pracovat. Technologie, se kterou se lidé těžko učí pracovat, je technologie špatná. Řádná technologie má být tak snadná a přístupná, aby se s ní mohl naučit pracovat každý.

* Měl jsem na mysli něco jiného, a sice kritickou práci s informacemi, která se tu zatím neučí řádně ani na vysokých školách. U nás se učí fakta, učí se například dějiny, ale ne jak o nich přemýšlet, to je ten základní rozdíl od špičkových škol třeba v Anglii a Spojených státech… Takové kritické myšlení neučí ani česká média.

Jistě, ale to není problém internetu, ale mediální výchovy, a to se týká všech médií. To, že lidé neumějí interpretovat informace obsažené v médiích, je problém i komunistické minulosti Česka. Například Anglie je na tom v tomto směru výborně.

* To je pravda, ale tam již od konce sedmnáctého století kvetl esej, který lidi učil kritickému myšlení a odporovat mocným. Podobně se tam dodneška učí i zmíněné dějiny, jak o tom mluví třeba český historik středověku Pavel Blažek. Tam si fakta musí každý nastudovat sám, ale každý semestr musí odevzdat esej, ve kterém nastudované období kriticky hodnotí… Proto jsou důležitá prestižní média v každé společnosti. Kdybyste se o toto pokusili, to by byl velmi záslužný čin.

Doufám, že se o to pokusíme, ale zatím se budeme věnovat ještě technologiím a budeme se snažit o lepší cílení inzerce. Nejlepší cílení je podle zvoleného typu pořadu. Inzerenti podle výzkumů vědí, že tenhle pořad sledují třeba zahrádkáři, tenhle ženy v domácnosti a tak dále. Toto cílení sice není úplně jemné, ale je etické. Vy si nezjišťujete žádné další informace o uživateli. Podobně se chováme na internetu. S televizí je to jinak, tady je monopol pár televizních stanic, a proto je obtížné inzerci cílit, kdežto na internetu je možné cílit inzerci diverzifikovaněji.

* Dokdy podle vás dojde k té zásadní změně, že se televizní stanice změní v databanky?

Já to odhaduji u nás tak na dvacet let. Teď máme patnáct let od doby, kdy vznikl internet, tak při této rychlosti vývoje to může trvat nejdéle dvacet let a nejméně deset let.

* Zatím jsme se bavili jenom o kladech tohoto vývoje, vidíte také nějaké nebezpečí? Sociologové například hovoří o tom, že to povede k atomizaci společnosti…

Jednou zřejmě budeme mít doma plazmovou televizi třeba přes celou stěnu, protože cena těchto přístrojů za nějakou dobu velice klesne. Hlavně se bojím, že to povede k tomu, že před takovou dokonalou internetovou digitální televizí budou lidé sedět od rána do večera, protože každý má nějaký zájem, nějaký koníček, nějakého oblíbeného herce, má rád nějaký žánr, a to vše bude velice jednoduše dostupné. Technologie na tento nový způsob je připravená, je jen otázkou času, kdy se majitelé autorských práv rozhodnou to, co vlastní, vrhnout takhle na trh.

* A jak se to bude platit?

Existují dvě formy: buď nějakým paušálem, nebo majitel obsahu zjistí, kolik jste si toho přehrál, a pošle vám fakturu, či se dohodne rovnou s operátorem a tyto poplatky se budou platit společně s telefonem. Nebo se do toho bude vkládat reklama, a protože ta reklama bude velmi výnosná, mnohem víc než dneska, nemusel by být paušál tak veliký.