Lukáš Přibyl: Fyzika a vyhledávání se dobře doplňují

Roční působení v Seznam.cz bylo pro Lukáše Přibyla zkouškou práce na projektu, který má přímou odezvu u lidí. Předtím totiž působil dlouhých devět let na poli částicové fyziky a pracoval také v evropské laboratoři CERN, kde se věnoval základnímu výzkumu. Pomineme-li Lukášovu velkou lásku, fyziku, řadí se k jeho zájmům ještě hudba. Během svého života měl již dvě kapely, pro které i vytváří původní repertoár. A když se nevěnuje jednomu ani druhému, tak leze po skalách nebo tráví čas s rodinou.

Jak ses dostal k zaměstnání v CERNu?

Přihlásil jsem se na Matematicko-fyzikální fakultu UK, kde jsme jeli v rámci školy na výlet do CERNu. Ukazovali nám rozestavěné haly, detektory a popisovali nám, co se kde bude dělat. Všechno bylo ohromný a z lidí čišel zápal pro věc. Od té chvíle jsem tam chtěl pracovat. Když jsem přijel zpátky, obrátil jsem se na Fyzikální ústav AV v Ládví, kde jsem se seznámil se svým budoucím školitelem, a tak vše začalo.

To stačilo přijít na Fyzikální ústav a říci, že chceš pracovat v CERNu? Nebyl tam ještě nějaký mezikrok?

Ani ne, v podstatě to bylo tak jednoduché, jak říkáš. Přišel jsem tam a začali jsme měřit optická vlákna pro modul jednoho detektoru. Tehdy se detektor Atlas budoval a byla tam s tím spousta práce, především s testováním svazku na detektoru, aby se zjistilo, jak to funguje. Já měl tudíž příležitost tam jet a zúčastnit se testování, což bylo doopravdy zajímavé.

Proč se vlastně musí jezdit až do Švýcarska kvůli urychlovači a neposílají se pouze data na různá pracoviště?

Fyzikální analýza dat, která sbírá již postavený detektor, se samozřejmě může dělat jinde. Když se ale detektor stavěl, musely se fyzicky brát jeho jednotlivé části a testovat je. Šlo o skutečnou fyzickou, ne fyzikální práci – montování kabelů a drátů.

Jezdil jsi tam trochu jako pomocná pracovní síla?

Podílel jsem se na přípravě detektoru Atlas a jeho instalaci v podzemí. Ale samozřejmě nejen to.

Měl jsi nějakou nejoblíbenější součást své práce?

Asi stavění. Půl dne jsem lezl v Atlasu s horolezeckým sedákem po lešení a zapojoval kabely do detektorů a půl dne řešil fyziku.

Takže ideální zaměstnanec CERNu musí mít doktorát z fyziky, být programátor a horolezec?

Fyzika a programování je samozřejmě potřeba, ale horolezec být nemusíš. Ale je pravda, že mezi fyziky je skutečně mnoho horolezců.

Dozvěděl jsem se o tobě také, že jsi muzikant. Můžeš nějak popsat svou muzikantskou historii?

Asi v 10 letech jsem začal hrát na kytaru. Nejdříve mě to asi 3 roky zoufale nebavilo. Postupně se ale situace změnila. Na střední škole jsem jezdil na dětské tábory jako vedoucí, kde jsme se jednoho večera s kamarády rozhodli, že založíme kapelu. Fungovala asi 8 let, ale nebyli jsme příliš aktivní. Měl jsem potom ještě jednu kapelu s kamarády právě v CERNu, jejíž činnost přerušilo mé stěhování zpět do České republiky.

Kde jste ve Švýcarsku hráli?

Kromě okolí Ženevy i přímo v CERNu. Tam je spousta klubů pro zaměstnance. Za velmi lidový poplatek se můžeš stát členem klubu a využívat jeho zázemí. Jedním takovým klubem byl Jazz Club s pěknou zkušebnou, takže jsme si ji občas zamluvili.

Působí to jako takové samostatné město. Jak bys CERN popsal?

Příměr k městu je docela na místě. Jedná se o komplex rozléhající se částečně ve Švýcarsku a částečně ve Francii. Ve Švýcarsku má ta největší část přes dva kilometry, což je komplex budov, mezi kterými jezdí i autobus. CERN má vlastní požárníky, lékaře, první pomoc, hostel. Vše je velmi obrovské, vždyť ten slavný urychlovač částic je prstenec dlouhý 27 km po obvodu, který se rozkládá mezi pohořím Jura a Ženevským jezerem. Takže se dá vyjít i na pěkné výlety do hor nebo k jezeru. Naplno jsem tam byl tři roky, kdy jsem bydlel právě pod horami v městečku na francouzské straně.

Jak spolu vycházejí různé národnosti a etnika v CERNu?

Je to takový multikulturní mišmaš, kde jsou desítky různých národností, které spolupracují dohromady, což se mi moc líbilo. Spolupracovali tam takhle i Palestinci s Izraelci v době, kdy to v jejich zemích bylo velmi napjaté. Mimo jiné jsem také obědval v době válečného konfliktu mezi Gruzií a Ruskem s Rusem a Gruzíncem u jednoho stolu. Povídali si a nevznikl vůbec žádný problém. Myslím, že jednotliví lidé se spolu vždy domluví dobře.

Detektor Atlas, na kterém jsi pracoval, detekuje černé díry. Takže jsi byl hledač černých děr? Dařilo se?

To je pravda. Černá díra je záhadný fyzikální jev, který by se mohl v přírodě vyskytovat. Detektor, na němž jsem pracoval, by je mohl naměřit. Projekt černých děr by ale nebyl nijak zvlášť dramatický – zjistit se může maximálně to, že někde dochází k většímu množství energetických srážek. Nic takového se ale zatím neobjevilo. Je to horší než hledat jehlu v kupce sena, jelikož těch zajímavých jevů v milionech a miliardách energetických srážek je strašně málo.

Proč ses nakonec rozhodl pro návrat domů?

Byl to poměrně dlouhý proces. Cítil jsem po těch takřka 9 letech v základním výzkumu potřebu vyzkoušet něco s přímým praktickým dopadem. CERN ho má samozřejmě taky, ale práce na analýze dat už byla malinko rutinní. Chtěl jsem změnu. Navíc i má žena vítala návrat do Čech, jelikož zde máme zázemí babiček a dědečků.  Začal jsem se rozhlížet po IT firmách a narazil na Seznam.cz, což mi připadalo jako velmi sympatické řešení.

Jak probíhal přijímací pohovor fyzika do týmu Seznam.cz Vyhledávání?

Štěpán Škrob a David Bouček, kteří u toho byli, mi předložili takový problém s mravenci, kteří se musí dostat z jedné hromádky na druhou, něco dělají a my je musíme roztřídit do různých krabiček a označit si je podle toho, co je zajímá. Napadlo mě, že asi jde o metaforu zákazníků různých služeb. Strávili jsme nad tím téměř dvě velmi příjemné hodiny. Navíc jsem hned i viděl, co z CERNu bych mohl použít.

Kombinace vyhledávače a fyziky mi připadá zvláštní. Jsou tam nějaké společné body?

Docela dobře se doplňují. Jedním z úkolů, které jsem řešil, bylo vytváření lepšího algoritmu pro vyhledávání upoutávek, ale nebylo vůbec jasné, jak změřit, který algoritmus je lepší. Měli jsme mnoho dat, která bylo třeba probírat. Používali jsme na to právě i analyzační programy z CERNu.

Dá se nějak porovnat množství dat, která jsi analyzoval v CERNu a ve vyhledávání Seznam.cz?

Objemově jsou ta data srovnatelná, ačkoli přesná čísla si nepamatuji. Data z Atlasu jsou v řádech peta bytů za rok, z nichž ale při fyzikální analýze člověka zajímá jen malinkatý zlomek. Ve vyhledávání je dat také obrovské množství, ale jsou typově odlišná. Velký rozdíl je především v práci s jazykem, čímž se to stává hůře uchopitelným než u fyzikálních dat.

V čem?

Ve fyzice existuje mnoho modelů, jak by se částice měly chovat a co by se mělo naměřit. Pro svět vyhledávání se analytické modely příliš vytvořit nedají.

Co jsi v Seznam.cz konkrétně dělal?

Na projektu Chytré webovky v týmu Davida Boučka. Během mého ročního působení jsem vytvářel ranky, které, zjednodušeně řečeno, statisticky vystihují, jak jsou nějaké stránky nebo odkazy populární.

Co tehdy Chytrá webovka obsahovala? Jaké konkrétní součásti ty jsi řešil?

Já jsem se věnoval spíš jakýmsi střevům Chytré webovky. Staral jsem se o komponentu, která počítá kdy a co se má zobrazit.

Splnila etapa v Seznam.cz tvé očekávání?

Určitě, byla to zábava. Měl jsem, jak už jsem říkal, možnost podílet se i na tvorbě algoritmu pro upoutávky, a to byla taková hádanka, rébus, což mě velice bavilo. Musím také upozornit na efektivitu, jak se v Seznamu organizuje vývoj, to bylo velmi zajímavé a poučné. Na jedné straně si byl každý vědom toho, že čas něco stojí, takže meetingy byly velmi soustředěné a věcné, ale kdykoli se dalo vyřešit mimo meeting mnoho detailů a drobností.

Proč si ze Seznam.cz po roce odešel?

Nebylo to úplně jednoduché rozhodování, ale byl jsem osloven Fyzikálním ústavem AV s tím, že se v Čechách připravuje evropský projekt ELI. To je velká laboratoř poskytující zájemcům silné pulsní zdroje rentgenového záření, elektronů a iontů. Využije se to například při zkoumání struktury různých biologických vzorků, ať už buněk, virů nebo třeba proteinů. Nyní se celý projekt nachází ve fázi příprav a staví se. Bylo pro mě velmi lákavé se toho účastnit.

Vrátil ses tedy zpět k tomu, co nemá až takové praktické využití?

ELI by mělo mít obrovské praktické využití. Jednak nám umožní dále porozumět funkci proteinů či virů. Díky tomu se mohou najít nové léky. K tomu je znalost struktury buněk a virů nutná. A zadruhé se v ELI vyvíjejí kompaktní laserem poháněné urychlovače částic, které by v budoucnu měly být mnohem dostupnější třeba pro medicínské či průmyslové využití, než jsou současné urychlovače.

A jak probíhá budování projektu ELI?

V Dolních Břežanech bylo na začátku října slavnostně zahájeno hloubení základů budovy ELI. Experimentální část ELI, kde pracuji, rozvíjíme ve spolupráci s laboratořemi v Itálii, Německu, Francii, Koreji, i jinde. A náš mezinárodní tým roste a získává další cenné odborníky.