Pavel Zuna: „Stream.cz je nejsvobodnější médium, ve kterém jsem kdy pracoval.“

Další z nových pořadů Stream.cz jsou Slavní neznámí. Jde o šestý autorský pořad Pavla Zuny. Proto jsme si s ním povídali nejen o Slavných neznámých. 

Co vás motivovalo k tomu, rozjet pořad Slavní neznámí? 

S Martinem Krušinou jsme si už dlouho říkali, že čas od času potkáme někoho, kdo je hodně zajímavý a v Čechách se o něm vůbec neví. Buď je to proto, že jeho obor není většinový, nebo proto, že ten člověk působí v zahraničí. Když jsme měli pocit, že už se nám takových lidí nastřádalo dost, rozhodli jsme se jim věnovat pořad. Tady se stále cpou v médiích ty samé obličeje, které často za nic nestojí a nic za nimi není. Přitom tahle země má spoustu lidí, kteří mají co nabídnout. Proč je tedy nepředstavit? Navíc obory jejich působení jsou často velmi zajímavé a samotné nahlédnutí do nich může být pro diváka obohacující zkušenost. 

S kým konkrétně jste už točili? 

Například s člověkem, který kdysi vymyslel systém, jak přestěhovat kostel. Do dneška je jeho akce zaznamenána v Guinessově knize rekordů jako transport největšího předmětu po kolejích. Nebo jsme dělali rozhovor s klukem, který montuje zesilovače pro zahraniční kapely jako Smashing Pumpkins a Guns’n’Roses. Pak máme natočeného kaskadéra z filmu Titanic, amatérského fotografa, jehož fotky si lidi na sociálních sítích oblíbili natolik, že má dnes přes milion followerů, nebo šikovného fotbalistu, který v rámci školy pro děti týmu Manchester United vyhrál evropskou i celosvětovou soutěž v dovednostech a pohár za prvenství mu předávali na stadionu před 70 tisíci lidí… 

Čím je spolupráce se slavnými neznámými specifická? 

Zatím byli všichni neuvěřitelně milí. Mají pokoru a dělají tu svoji věc srdcem, ne pro slávu. Z televize mám zkušenost, že spousta lidí chce být hlavně vidět, ale oni ne. Věnují se své aktivitě pro ni samotnou. Jsou v tomhle extrémně čistí. O to větší pak cítím zodpovědnost, když hodinové povídání stříháme do deseti minut, což je vždycky taková zkratka. Bojím se, abych jim to nezkazil. Ale dělám to nejlíp, jak umím. 

Nejspíš se vám začnou po uvedení pořadu ozývat diváci, že v jejich okolí je taky nějaký slavný neznámý, který by stál za pozornost. Jste na to připravení? 

To by bylo skvělé! To bych si vážně moc přál. Samozřejmě bychom nemohli vyhovět všem, ale… Miluju lidi s nápady, i s těmi blbými. Když má totiž někdo deset blbých nápadů, ten jedenáctý je dobrý. Když někdo nemá žádné nápady, tak ani nikdy žádné dobré mít nebude. O mnoha oborech nemám vůbec žádné povědomí, takže určitě existuje někdo fantastický, o kom vůbec netuším.

S televizí Stream.cz už spolupracujete dlouho. Co pro vás vlastně znamená? 

Spojení práce, která si myslím, že má smysl, zábavy a sebevzdělávání. Nedávno jsem se trápil kvůli Slavným dnům se španělskou občanskou válkou. Bylo to snad to nejtěžší, co jsem dosud dělal. Jen ty příčiny, které k válce vedly, by vydaly na hodinový dokument. Já jsem je musel vtěsnat do šesti minut. Tím chci říct, že divákům nějakým způsobem ve zkratce představíme historickou situaci, díky čemuž už to pro ně není jen termín z učebnice, ale mají o ní aspoň základní znalost. Pro mě osobně to má ale ještě mnohem větší význam, protože jsem si toho musel spoustu načíst a snažit se pochopit různé souvislosti. Tahle práce mě nutí se podívat na kapitoly dějin, o kterých jsem měl dosud jen matnou představu. 

V čem je práce pro Stream.cz jiná než pro komerční televize, ve kterých jste působil? 

V komerčních televizích jsem ke konci spíš řídil lidi a kontroloval konečné útvary, tady jsem se vrátil k tomu, že zase něco vytvářím. To mě baví. Navíc při vší úctě ke zpravodajství a publicistice, které se v televizích dělají, Stream.cz jde hlouběji. Ta produkce je lepší než průměrná produkce ve standardní televizi. Zejména dneska, kdy je příklon k bulváru větší. Třeba španělská občanská válka je téma, ze kterého by měly všechny televize strach. To nejdůležitější ale je, že na Streamu vnímám naprostou tvůrčí svobodu. Je to nejsvobodnější médium, ve kterém jsem kdy pracoval.