Hlavní trend německé ekonomiky již delší dobu udává koncepce Industrie 4.0. Jejím propagátorem je evropský komisař pro digitální ekonomiku Günther H. Oettinger, který nástin této strategie představil již v roce 2011 na Hannoverském veletrhu. O dva roky později byla ustavena odborná platforma, jejíž činnost byla v letošním roce slavnostně znovuzahájena s ambicí tuto obsahově rozšířit o politicko-společenskou rovinu.
Jedná se především o propojení průmyslové výroby s digitálním trhem, které s sebou ponese i změny v oblasti vzdělávání, budování kvalitativní datové infrastruktury, investice do nových digitálních technologií a jejich propojování či komplexní úpravy pracovních systémů. Tyto a další zásahy by měly zajistit adaptaci stávajícího průmyslového prostředí na digitální vývoj.
Koncepce Industrie 4.0 v nedávné době přesáhla hranice Německa. Díky pozici komisaře Oettingera stále více proniká do záměrů Evropské komise s primárním cílem v podobě zajištění konkurenceschopnosti Unie na mimoevropských trzích. Česká republika se snaží nezůstat v pozadí. Dne 15. 9. 2015 představil ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně tzv. bílou knihu – Průmysl 4.0, která v mnohém kopíruje svůj německý/evropský vzor. V březnu 2016 na ni bude navazovat Akční plán pro vládu ČR.
Důraz je v ní kladen na technologické předpoklady (využití nejnovějších přístupů, a vytvoření celoplošné sítě vysokorychlostního internetu), na propojení českého průmyslu s nadnárodní dimenzí, na vytvoření systému center aplikovaného výzkumu, na spolupráci s globálními hráči mezinárodních platforem (Industrial Internet Consortium, Industrie 4.0), stejně tak jako na datovou bezpečnost, transformaci tradičního vzdělávání či na podporu investic.
Červenou linií koncepce Industry 4.0 je propojování vývoje, výroby, logistiky a koncového spotřebitele. A tedy vzájemná součinnost internetu věcí, internetu služeb a internetu lidí.
Společnost Seznam.cz je z podstaty věci součástí celého ekosystému změn, ať se již podíváme na kapitolu ochrany a sběru dat, pozice on-line platforem či otevřených dat a jejich využití. Nestojíme tak stranou dění a postupně se zapojujeme do debat i přesto, že v této fázi neexistuje žádná oficiální komplexní strategie a diskuse je založena spíše na dílčích koncepcích a názorech.
Zůstává jen otázkou, zda již Evropě, v porovnáním se zbytkem digitálního světa, v tomto směru „neujel vlak“?
