8. října 2016 bylo ve francouzské sbírce zákonů zveřejněno finální znění zákona – LOI n° 2016-1321 du 7 octobre 2016 pour une République numérique. Po dlouhých debatách v Assemblée Nationale a Senátu dospěl zákon po více jak roce k oficiálnímu závěru. Hlavním cílem zákona je přizpůsobit stávající legislativu digitálnímu vývoji a postihnout některé problematické aspekty digitálního trhu, jako je např. ochrana osobních údajů, přenositelnost souborů dat, vypořádání se s daty po smrti uživatele aj. Novela zákona byla již v průběhu svého vzniku komunikována s evropskými institucemi, neočekává se tedy kolize s legislativou EU. Naopak je možné, že se evropské orgány inspirují ve Francii.
V září minulého roku představila tajemnice pro digitální agendu Axelle Lemaire poprvé nový „digitální zákon“ veřejnosti. Vzhledem k některým ustanovením, mířícím především proti globálním poskytovatelům internetových služeb, vyvolal návrh ihned velkou kontroverzi nejenom na domácí půdě. Což se projevilo především ve veřejné konzultaci, kterou Axelle Lemaire zahájila v průběhu 3 následujících týdnů od představení. Tento způsob dotazování byl ve francouzském právním systému použit poprvé a dnes se hovoří o jeho využití i u jiných návrhů zákonů. Po předložení revidovaného znění novely francouzskému parlamentu, došlo v obou komorách k nevídané aktivitě, která způsobila přidání téměř 600 dodatků. Mezi nimi např. i zpoplatnění hypertextových odkazů, které ve Francii neuspělo (již jsme vás o tom informovali), ale na evropské půdě zaujalo natolik, že se objevilo v nedávném návrhu revize autorského práva.
Francie tak v novém „digitálním zákoně“ získává jasná pravidla pro regulaci tohoto specifického trhu. Z těch nejzajímavějších je určitě na místě uvést povinnost poskytovatelů internetových služeb zajistit přenositelnost uživatelských dat na vyžádání (např. pokud budete přecházet od služby Spotify k iTunes, budou vám muset obě služby zajistit přenos vašeho seznamu hudby), nebo absolutní otevřenost dat státní správy (od 1. 1. 2017 musí státní správa či organizace s příjmem veřejných dotací svá data zveřejňovat a zpřístupňovat veřejnosti v čitelných formátech), loajalita on-line platforem (on-line platformy musí na svých webových stránkách transparentně zobrazovat veškeré smluvní vztahy s ostatními subjekty z důvodu upřednostňování ve vyhledávání), či tzv. internetovou smrt (kdy si uživatel může určit po své smrti, jak bude nakládáno s jeho osobními údaji/daty po smrti).
Další změny, které by se měly dotknout digitálního trhu ve Francii, připravoval tehdejší ministr hospodářství Emmanuel Macron, který ale v srpnu 2016 na svoji funkci rezignoval z důvodu soustředění se na prezidentskou kampaň, neboť jeho ambice míří ve francouzské politické hierarchii nejvýše. S největší pravděpodobností tak k realizaci zákona „loi Macron II.“ již nedojde.
– odkaz na finální znění zákona: https://www.legifrance.gouv.fr/affichTexte.do?cidTexte=JORFTEXT000033202746&dateTexte=20161012
