Jak jsme již před časem informovali, v Německu se připravuje novela, která by měla značně ztížit fungování všech sociálních sítí, neboť jim pod pokutou 50 milionů EUR nařizuje důsledně mazat nenávistný obsah. Dnes (30. 6. 2017) návrh zákona jednoznačnou většinou prošel Spolkovým sněmem, když ho již v dubnu schválila německá vláda. Začínají se ale ozývat první nesouhlasné reakce, neboť zákon může do budoucna omezit svobodu slova.
Dnešnímu jednání ve Spolkovém sněmu předcházela zvýšená aktivita německé policie, která kvůli zveřejňování nenávistného obsahu na sociálních sítích provedla cca před týdnem razii u 36 osob, jež obvinila z šíření a propagace ilegálního či rasisticky zaměřeného obsahu. Debata v německém Bundestagu měla jednostranný nádech, který vyústil ve většinovou podporu zpřísnění pravidel pro sociální média. Zákon (tzv. Netzwerkdurchsetzungsgesetz) by měl nabýt účinnosti v říjnu 2017.
Obsah zákona je považován za jeden z nejpřísnějších na světě a v poslední době začal vyvolávat i kritické emoce, že svým způsobem omezuje svobodu slova a svobodné vyjadřování na internetu. I přesto, že umožňuje vznik nezávislé platformy, která by měla v případě nejasných stížností rozhodnout, vyvstávají otázky, kdo a z jakého titulu bude tím finálním rozhodcem, určujícím smazání jakéhokoliv obsahu.
Německý ministr spravedlnosti Heiko Maas prohlásil, že bez politického tlaku nebudou velké on-line platformy plnit své povinnosti, což dokazuje nynější stav. Při svém proslovu v německém parlamentu apeloval na poslance statistikou, kdy trestný čin nenávistného projevu na internetu za posledních pět let stoupl o 300 %.
Snahy německých zákonodárců velmi intenzivně sleduje i Evropská komise, která ale prozatím k legislativnímu kroku vůči sociálním médiím nepřistoupila, neboť při roční revizi dobrovolného projektu velkých on-line platforem konstatovala, že situace se zlepšila a mazání ilegálního i nenávistného obsahu je mnohem efektivnější. U evropských institucí, konkrétně v Lucemburku, však pravděpodobně skončí celá debata okolo německého návrhu zákona, neboť její odpůrci deklarovali, že po ústavní stížnosti v rámci německých hranic hodlají využít i instanci Evropského soudního dvora k zastavení bezprecedentního porušování základních práv a svobod.
