V úterý 14. listopadu 2017 odsouhlasil na plénu Evropský parlament kompromisní znění Nařízení EP a Rady o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (COM2016/0283). Zpravodajka textu, česká europoslankyně Olga Sehnalová představila na plénu text, který byl z velké části dohodnut během vzájemných trialogů evropských institucí v červnu 2017. Posiluje pravomoci dozorových orgánů spotřebitelské agendy a umožňuje jim efektivnější spolupráci i v přeshraničních kauzách. Zpřísňuje také pravidla pro internetové obchodování.
Legislativní text byl schválen 591 hlasy PRO, 80 hlasy PROTI a 15 europoslanců se zdrželo hlasování. Jeho znění v prvé řadě umožňuje kompetentním národním orgánům v oblasti ochrany spotřebitele, jako je např. Česká obchodní inspekce, zasáhnout v případě porušování spotřebitelských práv s většími pravomocemi a s přesahem za hranice.
Kompetentní orgány budou moci podle článku 8 např. mít přístup ke všem relevantním dokumentům a informacím, spojeným s vyšetřováním konkrétního porušení pravidel. Právo získat taková data budou mít i v případě, že lokalizace dat je mimo území jejich působnosti. Současně mohou požadovat další informace, data či dokumenty v jakémkoliv formátu po jakémkoliv zainteresovaném orgánu, instituci, či privátním subjektu, včetně sledování finančních a datových toků, vlastnictví webových stránek aj. Nařízení jim umožňuje provádět kontrolní nákupy, či jinou formu vyšetřování pod skrytou identitou (tento prvek není české legislativě již neznámý).
Pravomoci kompetentních orgánů jsou posíleny o možnost přijmout dočasná řešení, která by zabránila vážným škodám na kolektivních zájmech spotřebitelů. Mezi jinými, mohou příslušné orgány požádat třetí strany, nebo jiné veřejné instituce o spolupráci v otázce odstranění závadného obsahu, či omezení přístupu na konkrétní online rozhraní, popřípadě zajistit umístění varování na příslušné stránky, co porušují zákon. To mohou požadovat i po provozovateli hostingových služeb. Kde je to vhodné a nutné, mohou orgány přímo nařídit provozovateli registru domén výmaz úplného názvu domény.
Článek 9 nařízení ponechává rozhodnutí o výkonu určitých pravomocí na členských státech. Prakticky tak bude záležet na transpozici nařízení do českého práva, které může rozšířené pravomoci, včetně možné blokace webových stránek, dát do rukou orgánů ochrany spotřebitele, nebo toto rozhodnutí přenechat například soudům. Opět se tedy v České republice otevírá debata nad tím, zda by měl o internetovém prostředí rozhodovat úředník, nebo soud, jak tomu bylo před cca rokem u zákona o hazardních hrách (zákon č. 186/2016 Sb.).
Společnost Seznam.cz již v procesu přijímání dokumentu na evropské úrovni upozorňovala na toto nebezpečí a snažila se české orgány přesvědčit o tom, že soudní rozhodnutí v otázce případné blokace, či pozastavení online rozhraní, je ten nejlepší způsob. V souvislosti s rozsáhlou agendou spotřebitelské legislativy se především obáváme, že pravomoci rozhodovat o obsahu webových stránek by nemusely zůstat pouze v rukou jednoho orgánu (např. ČOI), ale s ohledem na rozdílné oblasti by tak stejné pravomoci mohla získat např. i Státní veterinární správa, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, či další subjekty. Argument, který v debatách o hazardním zákoně zazníval nejhlasitěji, že nakonec o obsahu internetu bude rozhodovat každý úřad v zemi, se opět stává relevantním.
Nařízení nyní čeká formální schválení v Radě. Text nabude účinnosti 24 měsíců po vejití v platnost.
– odkaz na nařízení: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=COM:2016:0283:FIN
– odkaz na kompromisní znění po trialogu: https://blog.seznam.cz/wp-content/uploads/2017/11/IMCO_AG2017608048_EN.pdf
