Filip Peterek: Snažím se dát středoškolákům náskok do profesního i akademického života

Filip Peterek je náš ostravský programátor, který pomáhá dětem, aby v budoucnu našly skvělé uplatnění. Kromě vývoje seznamáckého vyhledavače se totiž věnuje pomoci studentům středních IT škol. Proč to dělá? A může to pomoci firmě, když má takhle nadšené vývojáře? Zeptali jsme se v rozhovoru a začali jsme z gruntu – od Filipových vlastních začátků v IT.

Jaká byla tvoje cesta k programování? Měl jsi někoho, kdo by tě k němu vedl? 

K programování, nebo informatice obecně, mě už odmala vedl děda. On sám se už v mládí věnoval elektronice a v informatice viděl budoucnost. Proto chtěl, abych se jí věnoval i já. Takže když už jsem byl malý, koupil mi počítač a učil mě s ním pracovat. Docela mě to bavilo, i když jsem neuměl programovat. Na základní škole mi totiž chyběla trpělivost k tomu, abych do programování skutečně proniknul. Převážně jsem si hrál s upravováním fotek a videí, případně základům tvorby webových stránek. Občas jsem měl pochyby, jestli budu chtít strávit celý život za počítačem. Nakonec jsem si ale podal přihlášku na informatiku a nikdy jsem toho nelitoval. 

Takže s programováním jsi začal až na střední škole…

Ano. A rychle mě chytlo. Je to náročná disciplína, takže proniknout do toho, mi trvalo déle. Ale protože mě to bavilo, vzdělával jsem se i ve volném čase. Zlomový bod nastal okolo poloviny druhého ročníku, kdy jsem programování začal chápat natolik, že jsem se mohl věnovat i zajímavějším věcem. Tvořil jsem si vlastní projekty a účastnil jsem se soutěží v programování. Ve čtvrtém ročníku jsem se dokonce dostal až do finále celostátní soutěže.

Kdy tě napadlo, že by bylo dobré pomáhat studentům s IT? Čím to začalo? 

Ve volném čase jsem se na soukromých pet projektech naučil řadu věcí, které jsme na střední škole neprobírali, protože na ně nebyl prostor. Snad jako každý student jsem si například tvořil 2D hry, nejvíc mě ale zaujaly překladače a programovací jazyky. Učitelům přišly moje projekty zajímavé, a tak mě občas nechali předvést nějaké zajímavosti jak v mojí třídě, tak třeba i mladším ročníkům. Byla to pro mě možnost posouvat úroveň vzdělání nejen mých spolužáků, ale i mě samotného. Přece jen, učit ostatní dá člověku úplně novou perspektivu. A tento mindset jsem si odnesl na vysokou školu i do Seznamu.

Proč pracuješ víc se studenty středních škol než s vysokoškoláky? 

Těch důvodů je víc. Hlavní je asi ten, že já sám jsem pořád vysokoškolák, proto si zatím dost nevěřím na to, abych připravoval akce i pro vysoké školy. Taky mám pocit, že střední školy jsou v tomhle ohledu přehlížené. Zatímco firmy bombardují vysokoškoláky už od prvního semestru, středoškoláků si všímá málokdo. Přitom maturant na technické škole může klidně umět programovat lépe než absolvent prvního semestru vysoké školy, který se učí programovat teprve tři měsíce. 

Vnímal jsi to už jako student?

Samotnému mi na střední bylo líto, že nedělám zajímavější věci a jako silný introvert jsem měl strach jít na univerzitu. Proto se snažím středoškolákům přiblížit univerzitní témata už během střední školy. Chci jim dát náskok do profesního i akademického života. Tím samozřejmě neříkám, že se vysokým školám vůbec nevěnuju. Nedávno jsme uspořádali prohlídku datového centra Kokura, která byla nejen pro středoškoláky, ale i pro studenty vysokých škol. Příští rok bychom společně s katedrou informatiky rádi uspořádali soutěž pro studenty Vysoké školy báňské. A pokud se objeví i jiná příležitost, jak ve vzdělání přispět studentům vysokých škol, rád pomůžu.

Co tě na práci se studenty nejvíc baví? Jací jsou? Rostou z nich dobří vývojáři? 

Abych byl upřímný, nejvíc mě na tom baví, kolik to dává mně. Je to zkušenost, která mě naučí spoustu věcí. Příprava si často žádá podrobnější průzkum a studenti mi pak dokážou předvést svoji vlastní perspektivu, která se od té mojí může lišit. Se studenty mám tedy zatím jenom pozitivní zkušenosti. Snaží se, projevují zájem i kreativitu. Letos dokonce někteří studenti sami kontaktovali svého učitele, jestli bych je nemohl přijít učit. Od svých starších kolegů se doslechli, že jsem už dříve na jejich škole učil. A samozřejmě mi dělá radost slyšet pozitivní ohlasy. Dobří vývojáři ze studentů tedy bezpochyby rostou. Občas se sám nestačím divit, co dokázali vytvořit. Nakolik pohnuli s projektem nebo na co zvládli přijít úplně sami.

Jaké všechny aktivity takhle děláš? Workshopy, přednášky, studentské projekty…? 

Ano, a nejen ty. S pomocí mých kolegů pořádáme přednášky o vývoji v Seznamu – jak funguje, o používaných technologiích a problémech, kterým čelíme. Po přednášce následuje workshop, kde si studenti můžou v praxi osahat technologie, které jsme jim představili. Témat k workshopům máme víc, takže jsme schopní se přizpůsobit potřebám školy i studentům. 

Můžou s vámi studenti spolupracovat delší dobu?

Věnujeme se i odborným praxím pro středoškoláky. Nedávno u nás byli na praxi šikovní studenti z ostravské průmyslovky, kteří si pod mým dohledem pracovali na vlastním projektu. Snažil jsem se jim jejich čas strávený v Seznamu ozvláštnit povídáním o výše zmíněných tématech, jako je fungování vývoje nebo technologie. Zval jsem je také na týmové meetingy, kde to mohli vidět v praxi. Co se týče studentských projektů, tak těm se věnuji například s lidmi průmyslovky v Opavě. S těmi pracujeme na vývoji vlastního vyhledávače. Ukazuju jim nové technologie a snažím se je nadchnout pro vývoj internetových vyhledávačů. Jak jsem už zmínil, také jsme uspořádali návštěvu datového centra pro středoškolské praktikanty i studenty VŠB nebo ČVUT. Díky těmto projektům mám pocit, že to pomáhá nejen studentům, ale i mně samotnému. Proto bych se rád podobným projektům věnoval i do budoucna.

Pomáhá ti v těchhle tvých akcích Seznam? Podporuje tě? 

Ano, mým kolegům i nadřízeným se mé nápady líbí. Rádi pomáhají s jejich realizací a dovolí mi věnovat čas i jiným aktivitám než jen programování seznamáckého vyhledávání. Upřímně se nebojím říct, že jsem takovou podporu od Seznamu ani nečekal.

Co všechno plánuješ v téhle práci dál? 

Rád bych pokračoval v tom, co dělám už teď, tedy workshopy, přednášky, praxe, maturitní projekty, exkurze apod. Časem bych chtěl tuto spolupráci rozšířit po více školách v kraji. Taky bych chtěl zkusit uspořádat nějakou soutěž v programování, podpořit doktorské studium a spolupráci Seznamu s doktorandy. No a bych byl rád, kdyby se mi podařilo vyhodnotit přínos těchto aktivit, a případně pomoct kolegům a kolegyním z jiných krajů s pořádáním podobných akcí i na školách v jejich okolí.