Psychická odolnost neboli rezilience neznamená zatnout zuby a vydržet všechno. Pomáhá nám pružně reagovat na změny, rozpoznat vlastní limity a v náročných chvílích se opřít o druhé. Zjistěte, z čeho se tato schopnost skládá a jak ji pomocí každodenních návyků posilovat.
Dlouhodobá nejistota, vysoké pracovní tempo a neustálé změny patří podle řady výzkumů mezi hlavní příčiny chronického stresu a vyčerpání. Doba, kdy se na pracovišti hledělo pouze na čistý výkon bez ohledu na cenu, je dávno pryč. Jednotlivci i celé týmy dnes hledají cesty, jak zvládat vysoké nároky zdravým a dlouhodobě udržitelným způsobem.
Právě schopnost ustát tlak, neztratit hlavu při nečekaných zádrhelech a po náročném období se rychle vrátit do rovnováhy se stává jednou z nejdůležitějších dovedností současnosti. V psychologii pro ni existuje přesný termín: rezilience neboli psychická odolnost.
Pod pojmem rezilience si můžeme představit betonovou zeď, do které narážejí mořské vlny. Jenže beton pod dlouhodobým, neustávajícím tlakem nakonec nevydrží a praskne. Mnohem výstižnější je metafora z fyziky, odkud samotné slovo rezilience pochází. Jde o vlastnost materiálu absorbovat energii, prohnout se pod náporem a následně se pružně vrátit do původního stavu, anebo se rovnou přizpůsobit stavu novému.
Odolný člověk tedy není bezcitný stroj, který nic nerozhodí. Rezilience neznamená, že necítíme únavu, vztek nebo obavy. Znamená to, že máme funkční návyky a vnitřní kapacitu, díky kterým v krizi nezamrzneme, rozpoznáme varovné signály přetížení a víme, kde načerpat novou sílu.
V pracovní a pozitivní psychologii se pro tyto vnitřní zdroje často používá termín Psychologický kapitál (zkráceně PsyCap), který popsal profesor Fred Luthans. Představuje soubor čtyř vzájemně propojených dovedností, pro které se vžila snadno zapamatovatelná zkratka HERO:
Dobrá zpráva je, že nejde o vrozené povahové rysy, se kterými se člověk musí narodit. Každou z těchto čtyř oblastí lze vědomým tréninkem posilovat úplně stejně jako fyzický sval.
Odolnost se však nerodí jen v naší vlastní hlavě. Výzkumy dlouhodobě potvrzují, že jedním z vůbec nejsilnějších ochranných faktorů proti vyhoření a přetížení je sociální opora. Člověk je tvor společenský a vědomí, že v náročné situaci nejsme sami, zásadně proměňuje způsob, jakým náš mozek na stres reaguje.
Kvalitní vztahy v týmu i osobním životě fungují jako nárazník. Ten dává možnost otevřeně sdílet obavy s někým, komu důvěřujeme, prokazatelně snižuje míru vnímaného tlaku. Pocit sounáležitosti a společného tahu na branku nám dává sílu překonat i složité projektové fáze.
Odolnost navíc neznamená nést celý svět na vlastních zádech. Přiznat, že je toho moc, a říct si včas o radu nebo pomoc kolegů není slabost, ale projev vysoké zralosti a nejlepší prevence kolapsu. V pracovním prostředí to úzce souvisí s konceptem psychologického bezpečí, který popularizovala profesorka Amy Edmondson z Harvardu. Popisuje atmosféru, kde chyba slouží jako podnět k učení a otevřenost se netrestá.
Hledáte práci ve firmě, která pečuje o své zaměstnance? Možná vás zaujmou pozice, které právě obsazujeme.
Posilování rezilience se neodehrává při velkých krizích, ale v drobných každodenních návycích, které vytvářejí náš energetický polštář. Pokud chceme svou odolnost dlouhodobě rozvíjet, vyplatí se zaměřit na tři konkrétní oblasti:
Prvním krokem je vědomá změna úhlu pohledu. Když nastane zádrhel, náš mozek má přirozenou tendenci sklouznout k panice nebo pocitu bezmoci. Místo otázky „Proč se to zase stalo mně?“ pomáhá přeformulovat vnitřní monolog na „Co přesně je v této situaci pod mojí přímou kontrolou a jaký je nejlepší první krok?“
Druhým pilířem je řízená regenerace a pohyb. Stejně jako sportovcům nerostou svaly během tréninku, ale až při odpočinku, ani naše hlava nemůže dlouhodobě fungovat bez doplňování paliva. Základem je kvalitní spánek pro emoční stabilitu a pravidelný pohyb, který pomáhá odbourávat nahromaděný stres a zároveň stimuluje procesy v mozku spojené s učením, mentální pružností a psychickou pohodou. Během pracovního dne pak obrovskou službu udělají i krátké mikro-pauzy bez displejů a monitorů.
Třetí zásadou je jasné vymezení hranic mezi prací a volnem. Schopnost po skončení práce mentálně „vypnout“ přímo souvisí s celkovou životní spokojeností a nižším rizikem vyčerpání. Skvěle fungují jednoduché přechodové rituály, ať už je to krátká procházka, zaklapnutí notebooku v předem daný čas, nebo sepsání tří hlavních priorit na další den, které vám dovolí pustit práci z hlavy.
Být odolný neznamená zatnout zuby a vydržet za každou cenu všechno. Je to především o respektu k vlastním limitům, schopnosti pružně reagovat na změny a odvaze opřít se o lidi kolem sebe.
Za seznamácké trenéry František Birnbaum
Mimika, gestikulace, postoj těla a vzdálenost mezi lidmi, oční kontakt nebo doteky. To je soubor neverbálních signálů, o kterém už každý někdy slyšel. K čemu jsou dobré a jak si vyložit různé postoje a gesta? Pojďme se na to podívat.
Máte za sebou náročný rok? Cítíte, že přes Vánoce potřebujete „vypnout“? Plánujete strávit svátky s nejbližšími u oblíbených pohádek? Užijte si rodinné chvíle naplno – bez neustálého prohlížení sociálních sítí. Díky tomu pro své blízké budete přítomní nejen fyzicky, ale i duchem. Jak na to?
Komunikace je základním stavebním kamenem mezilidských vztahů. A příliš nezáleží na tom, jestli jde o rozhovor s kolegou, jednání s klientem nebo řešení dovolené s partnerem. Způsob, jakým komunikujeme, může mít zásadní vliv na výsledek našeho úsilí. V tomto článku se podíváme na to, jak naši vzájemnou komunikaci můžeme zlepšit a proč je lepší upřednostnit řešitelský přístup před obrannou komunikaci.
