Seznam se s médii: O novinařině z parlamentní restaurace

Newsletter Seznam se s médii provede začátečníky i pokročilé světem médií, sociálních sítí a žurnalistiky. Přihlaste se k odběru a dostávejte novinky jednou měsíčně do e-mailu. 

P. S. A před volbami je čas ještě připomenout náš seriál o politických kampaních, kterému jsme loni věnovali dokonce pět vydání: probrali jsme průzkumy, politické hvězdy na sítích, předvolební debaty, politickou reklamu i umělou inteligenci v politickém boji.

Ze světa médií 

Usvědčený Facebook. Na konci prázdnin byla média plná titulků o soudní prohře společnosti Meta (pod kterou patří Facebook a Instagram). Co je ta klíčová zpráva? Instagram a Facebook podle soudu věděly, že vytváří návykový produkt –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nebyl to tedy z jejich strany omyl, nýbrž záměr. Nově tedy dětem a teenagerům v noci nesmí chodit notifikace nebo má být větší kontrola nad obsahem týkajícím se poruchy příjmu potravy či sebepoškozování. Snad je to první vlaštovka v systémovém boji proti těmto obrovským firmám, jejichž návykovým produktům se jednotlivec může bránit jen velmi těžce. Historická dohoda: Meta zaplatí více než 370 miliard korun a změní pravidla pro mladistvé (Novinky.cz)  

Zákaz nudifiers. Když už jsme u těch dobrých zpráv (a zákazů), přidáme ještě jednu: Evropská unie od letošního prosince zakáže používat AI pro vytváření sexualizovaného obsahu nebo nahých fotek skutečných lidí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ať už slavné herečky, nebo spolužáka vašeho dítěte. To zní logicky a měli jsme to udělat už dávno. Nebo ne? Mimo EU tento zákaz neplatí a podobné regulace se nechystají –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jde tedy o další otázku k tématu, zda je lepší inovovat rychle, nebo pomalu, ale opatrně. EU zakáže AI vytvářet sexualizované snímky skutečných lidí (Seznam Zprávy)  

Jak na podzimní volby. Přesně za měsíc začínají volby a redakce ladí poslední detaily předvolebního provozu. Chystají se také volební debaty – v případě komunálních voleb není ovšem jasně dané, kdo by v nich měl debatovat. Budou to spíše regionální lídři, nebo celostátní šéfové stran? Budou to zástupci parlamentních subjektů, nebo hvězdy komunální politiky? Dramaturgie je tak víc na samotné redakci a tím spíše je nutné pečlivě zajistit vyváženost – předvolebním debatám jsme koneckonců věnovali jeden díl našeho newsletteru. ČT a Nova dají předvolební debaty z regionů, Prima pozve kandidáty na primátory do studia (Médiář)

Jak se rodí zprávy: Ze zákulisí politické novinařiny

Po prázdninách je tu další díl našeho seriálu o jedné české redakci. Už jsme zjišťovali: 

• Kde se berou zprávy s redaktorkou Danielou Krásenskou 
• Jak novináři ověřují informace s investigativním novinářem Lukášem Valáškem 
• Co je zpráva, a co už ne, s šéfem domácí redakce Pavlem Švecem 
• Jak napsat titulek s šéfeditorkou Veronikou Lehovcovou Suchou.
• A proč nestačí jeden novinář s šéfkou zpravodajství Petrou Benešovou.

Mezitím skončil školní rok, ale náš seriál pokračuje –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a hned tím nejaktuálnějším tématem: politickou novinařinou. „Jsme trapní staří novináři, kteří vyzdvihují objektivitu nebo nezávislost. Lidé se ale raději chtějí dívat na svého politika, jak jim dvě hodiny vykládá z obýváku, co si myslí o světě,“ říká mimo jiné Václav Dolejší, šéf politické redakce Seznam Zpráv. Zůstává přesto optimistou, nebo vidí budoucnost tradičních médií černě? A jaký používá trik na politiky?

Světy politiky a médií, jak jsme je znali, se hroutí. Jsou to spojené nádoby a řeší stejné problémy

Nakolik je politická novinařina o vztazích? 

Vztahy a osobní kontakty jsou nakonec to nejdůležitější. Dnes je tu umělá inteligence, miliony kanálů, platforem a informací, ale nejcennější je dovednost mluvit s lidmi, mít kontakty, exkluzivní informace a pohybovat se v rybníce, který ne každému voní. 

Jak se ti podařilo si vztahy s politiky vytvořit? 

Když jsem kolem roku 2000 začínal, hrozně jsem trpěl, že se mi nedařilo žádné kontakty sehnat. Můj tehdejší šéf v MF Dnes Jiří Kubík mi říkal: „Musíš počkat, trvá třeba pět let, než tě začnou registrovat.“ Je to o dlouhodobé práci, píšeš, píšeš, píšeš a pak o sobě víte. Já už to dělám strašně dlouho… Bohužel jsem starej, tak mě znají. 

Pak je to samozřejmě i o sociální dovednosti. Je dobré dělat trochu blbého –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ my muži tomu říkáme hrát inspektora Columba a holky na rovinu říkají, že je dobré dělat blbku: politikům říkáš: „Já pořád nechápu, jak to s těmi daněmi myslíte,“ oni už se pak naštvou a řeknou: „Ano, chceme je zvýšit.“ Mistryně světa je podle mě Ivana Svobodová z Respektu. Není dobré přijít za politikem nebo političkou, začít machrovat, poučovat nebo jim něco vytýkat. Naopak se snažíme ptát jako Columbo, který když odcházel od vraždy, ještě se pak otočil ve dveřích a zeptal se: „A ta krev na koberci byla předtím, nebo potom?“ 

Jak řešíš rozkol, že se s politiky snažíš udržovat dobré vztahy, ale zároveň je tvou prací je kritizovat nebo si z nich dělat legraci? 

To je samozřejmě nepříjemné. V dřívějších dobách, kdy ještě platila stará dobrá pravidla, se tento paradox neřešil, protože zpravodajství bylo odděleno velkou kamennou zdí od názorů a komentářů. To se dnes už úplně setřelo. Nástup sociálních sítí, nových platforem a hlavně podcastů způsobil to, že dneska politiku může komentovat vlastně kdekdo, pokud dokáže zaujmout. 

Nám s Luckou Stuchlíkovou se tu a tam opravdu stane, že jdeme někoho požádat o klasický rozhovor na Seznam Zprávy a on nám řekne: „Ne, vy jste si ze mě v předminulém díle Vlevo dole dělali legrandu.“ Zároveň ale došlo k zajímavému efektu, nad kterým si pořád lámeme hlavu: díky Vlevo dole je najednou náš vliv v politickém rybníce o něco větší. Je to zvláštní, protože naše články na Seznam Zprávách čte desetkrát tolik lidí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ale dopad podcastu je prostě neuvěřitelný. Podcasty poslouchají politici, jejich asistenti a tajemníci, všichni to pořád řeší. 

Jak přesně vznikají vaše články o politice? Jdete do sněmovny a tam se snažíte cokoliv ulovit? 

Po tématech je velká poptávka –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ internet to nakopnul do neuvěřitelných výšin. Pořád je třeba mít nějaká původní zjištění. A kde je bereme? Musíme být na místě, bavit se s politiky. Když jdeme do sněmovny nebo jedeme na sjezd a chceme urputně něco zjistit, většinou se to nepovede. Nejzajímavější věci na tebe obvykle padnou, když jdeš náhodou kolem, jen tak když je přestávka, povídáš si s politikem a on ti řekne: „Jé, a tohle víte?“ 

Je dobré ale říct, že jsme v tomto volebním období čím dál víc odříznutí, protože se neustále zmenšují prostory a možnosti, kde se s politiky potkat. Tahle vláda je s médii v konfliktu. 

V jiném rozhovoru jsi říkal, že když se snaží novinář informovat objektivně, i ten největší kritik z řad politiků to vezme. Ale zároveň je čím dál častější, že některé strany se s vámi nebaví vůbec. Jak politické prostředí vlastně teď funguje? 

Celé prostředí se teď samozřejmě mění. Jednak se změnilo s novou vládou –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ to ale může být krátkodobé. Druhá věc je ale dlouhodobá a celosvětová: digitální svět a nástup sociálních sítích. Z psaných příspěvků jsou dnes videa a tomu se přizpůsobuje i politický provoz. Politici komunikují zásadně přes svoje sociální sítě, takže média mohou ignorovat nebo je prostě nepotřebují. Zároveň jsou místy trochu legrační, protože aby video jejich voliče zaujalo, první vteřiny musí být ulítlé, aby lidé nepřejeli na další příspěvek. To vede k takové až vyprázdněnosti politiky, která už není o tématech, ale opravdu jenom o tom, kdo natočí legrační videíčko. 

My jsme pro mnoho lidí trapní staří novináři, kteří vyzdvihují nějakou objektivitu nebo nezávislost. To už ale mnoho lidí nezajímá, protože se chtějí dívat na svého politika, jak jim dvě hodiny vykládá ze svého obýváku, co si myslí o světě. 

Řekl bys, že už teď budou mít šanci jen politici, kteří jsou úspěšní v algoritmech, tedy emotivní, kontroverzní, radikální nebo třeba hezcí? 

Nevím, ale zdá se mi, že to tak bude. Ostatně mnoho politiků poslední dobou říká, že už nepotřebují ani tradiční politickou stranu. Stranu, která má hodně členů, má okresní a krajské organizace, předsednictva, grémia, širší vedení, užší vedení. Je to pro ně naprosté zdržování. Ostatně i Donald Trump nám ukazuje, že dnes stačí, když je jeden lídr silný na sociálních sítích –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a jestli za sebou má stranu s programem, vůbec není podstatné. 

Je to vidět i na tom, jak tradiční strany strašně bojují o svoji existenci. Tenhle svět politiky, jak jsme ji znali, se hroutí. 

Napadá mě Angela Merkel –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ myslíš, že už by teď neuspěla? 

Myslím si, že už by neuspěla, protože by byla pro dnešní dobu obyčejná teta, naprosto nezajímavá. Podobně se říká, že dnes by se nemohl nikdy prezidentem stát Václav Havel. Že lidé chtějí rázné provokatéry, alfa-samce, bouchače do stolu. A opět zdůrazňuji, není to pouze český trend. 

Velká část voličů jsou ovšem senioři, kteří nesledují TikTok Aleny Schillerové ani další podobné profily. Netýká se tento trend tedy spíš jen viditelné menšiny? 

Pokud jde zrovna o Alenu Schillerovou, mladí se jejím videím smáli, že jsou trapná, a starší považovali za nedůstojné jejího věku, že se převléká za hranolku. Ona se však takto stala viditelnou. A to je v politickém (i každém jiném) marketingu nakonec to nejdůležitější: lidé neví, že existuje Martin Kupka, Jan Grolich, Vít Rakušan, ale vědí, že existuje Alena Schillerová. 

Myslíš, že je možné zůstat objektivní navzdory svým politickým preferencím? 

Pokud jde o objektivitu, větší problém než naše politické preference jsou mezilidské vztahy. Jsme v Seznam Zprávách, tedy v médiu, na které současná vláda a hlavně premiér téměř dennodenně útočí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ na majitele, na celou mateřskou firmu. Když nás Andrej Babiš v přímém přenosu používá jako rekvizitu a říká, že jsme z kyperské sekty a jak jsme zlá média, potom je pro nás těžší si odpoledne sednout k počítači a odfiltrovat to. 

Říkáme si však, že je dobré nereagovat na osobní útoky a zůstat v klidu. Přejít to a říct, pojďme se vrátit k mojí původní otázce. Protože jinak spadneme na jejich hladinu a oni to pak použijí proti nám. 

Jednou jsi vzpomínal na prezidentské volby 2013, ve kterých jste podle tebe tenkrát udělali chybu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ v MF Dnes jste často psali o kauzách Miloše Zemana. Kauzy tu objektivně byly, ale čtenář už na to pak začne být háklivý. A u Babiše může vzniknout podobný pocit… 

Tehdy to opravdu v médiích vypadalo tak, že Miloš Zeman je ďábel a Karel Schwarzenberg pánbůh. Dnes si tuhle věc velmi často připomínáme i s naším šéfredaktorem Robertem Čásenským, tehdejším šéfredaktorem MF Dnes. Nedávno jsem se snažil napsat článek, co je dobrého na Andreji Babišovi: například jeho urputnost, neuvěřitelná energie, zvlášť když mu je 72… Babiš asi nemá s touto republikou jen ďábelské plány –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nechce snad jen vytěžit dotace pro svoji firmu a zařídit si svoji beztrestnost. Předpokládám, že chce zařídit i nějaké pozitivní věci a postavit si nějaký pomník. 

Přiblížil bys čtenářům, jak probíhá příprava na volby nebo volební víkend? 

Nás čekají komunální volby a volby do třetiny senátu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pojďme si říct, že o něčem takovém se v celostátním médiu hrozně těžko informuje, protože každého zajímá jenom jeho obec. Hledáme tedy společné jmenovatele a v září se vrhneme na hlavní města. No a volební víkend je tradiční. Úplně všichni jsou v redakci a jedeme do volebních štábů. Volební štáb je prostě restaurace, kterou si strana pronajme, a lídři společně sledují výsledky. Reportér mezi nimi nabírá reakce, pak dělá rozhovory, ptá se. Uvidíme, bude zajímavé sledovat Hnutí ANO, jestli ovládne českou politiku i na komunální úrovni. 

Mohl by sis teď zavzpomínat, jak se proměnila politická žurnalistika od tvého nástupu kolem roku 2000? 

Dřív bylo pět papírových novin, tři televizní stanice a pár rozhlasových stanic, čili vlastně malá konkurence. Nástup internetu a digitálních platforem změnil jak politickou scénu, tak i média. My jsme vlastně spojené nádoby a řešíme hodně podobné problémy –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ problémy, které mají tradiční strany, mají i tradiční média. Na internetu a na sítích je jednoduché založit něco nového –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ale jak věci rychle vznikají, tak rychle i zanikají. 

Jiří Kubík se občas směje, že dřív jel jeden den na reportáž, pak se vrátil, obvolal si několik lidí a třetí den to sepsal. Dnes reportér vyjede ke srážce vlaků, ještě ani není na místě, a už mu volá pět lidí z redakce. Okamžitě chtějí nahodit nějaký článek, pak mu někdo volá, jestli by tam nenatočil nějaké video na sociální sítě. Pak mu budou volat z podcastu, jestli by nemohl přijít na rozhovor –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a přitom ani nemá čas udělat to základní: zeptat se, co se vlastně stalo. Lidé ale hltají aktuální dění –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pokud jim napíšeš analýzu o státním rozpočtu na 10 000 znaků, samozřejmě to nebude trhák, ale je dobře, že to v Seznam Zprávách děláme. 

Zároveň jsme tehdy potřebovali jednu až dvě vlastní hlavní zprávy denně –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ na ranní otvírák novin. Na internetu je ovšem těch peaků několik, každé ráno jsou potřeba aspoň dvě, tři zprávy, pak přijde odpolední vrchol, kdy se lidé vrací z obědů, pak jedou z práce, večer na to koukají čím dál víc a ty potřebuješ pořád další a další třaskavé zprávy. 

Měl bys z té doby ještě nějakou veselou historku? 

Já mám rád tuto s Kalouskem –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ mimochodem Miroslav Kalousek nám novinářům vždycky v půl osmé ráno volal. Možná tou dobou snídal, přečetl si noviny, zavolal a nadával. Bylo to ale zčásti i vtipné, odpoledne jsme se potkali a už to bylo v pohodě. 

Jednou jsme dělali měření, jak politici porušují dopravní předpisy. Miroslav Kalousek tehdy jel moc rychle, potom zastavil se služebním autem a řidičem na přechodu a šel si do trafiky koupit noviny. Kolega ho šel konfrontovat a ptal se ho, jak je to možné? A Kalousek říká: „Máte pravdu, pane redaktore. Já si každé ráno koupím vaše noviny, sednu si na zadní sedadlo a cestou do práce si ty noviny čtu. Slibuji vám, že od zítřka si vaše noviny přestanu kupovat, přestanu je číst a místo toho budu sledovat svého řidiče, jestli jede dobře.“ 

Jak se lišily vztahy politiků k médiím –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tehdy vlastně neměli jiný způsob, jak se dostat k voličům, že? 

Říká se stará dobrá pravda, že volby vyhraje ten, kdo ovládne hlavní médium. V Česku byla hlavním médiem televize Nova, tak se všichni politici snažili být na Nově. Dneska jsou hlavní médium sociální sítě. Tak to je odpověď na tvou otázku. Myslím si ale, že někteří politici vliv tradičních médií podceňují, až trošku s nosánkem nahoru. Vzpomínám si, jak jeden poradce Babiše před volbami 2021 říkal: „My vás vůbec nepotřebujeme, my máme ty Facebooky, Instagramy a Twittery,“ ale pak nečekaně volby těsně prohráli. Je vidět, že do televizí, které zřejmě sleduje jeho voličské jádro, Andrej Babiš docela často chodí. 

Politici se strašně rychle střídají. Už bych ani nedokázal spočítat, kolik jsem zažil premiérů, natož ministrů. Je dobré si uvědomit, že když politici ⁠(⁠⁠⁠⁠⁠to mělo hodně okolí Miloše Zemana nebo mívá okolí Andreje Babiše) mají pocit, že jsme vyhráli volby, teď tady budeme navždy a zakroutíme vám krkem, tak to tak prostě není. To je dobré si pořád opakovat. 

Vidíš i nějaký světlý bod těchto změn v poměrně pesimistických vyhlídkách? 

Zdá se mi, že přesně dnes, v době nadvlády sociálních sítí, kde si každý může blábolit, co chce, jsou tradiční média extrémně potřeba. Média, která jsou pluralitní, dávají věci do kontextu a vysvětlují, co je pravda a co lež. A je to vidět. Část veřejnosti je stále hltá, placené platformy i díky tomu rostou a lidé jsou ochotní si připlácet za kvalitní komentáře a zpravodajství. 

A pak druhá věc: je vidět, že dnes má velkou sílu investigativa, na kterou možná politici zapomněli. Například v Seznam Zprávách máme opravdu spoustu odhalení, která se často hned dostanou i na sítě a politika jimi žije. Takže já bych se o budoucnost klasických médií vůbec nebál. 

Skvěle:) Jak asi bude vypadat tvoje práce nebo politická novinařina za deset let? Myslíš, že budeš třeba psát články? 

Samozřejmě se toho bojím. Děláme si legraci, jestli nás nahradí umělá inteligence –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ale podle mě naopak roste význam osobního kontaktu. Před deseti lety jsem nastoupil do Seznam Zpráv a myslel jsem si, že jsem píšící novinář. Během těch deseti let jsem točil několik videopořadů, naučil jsem se stříhat a fakt mě to bavilo, byť některé ty pořady byly samozřejmě strašně trapné, začal jsem točit podcast s Luckou Stuchlíkovou. A pořád mě to baví –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ přiznávám, že kdyby dnes moje práce spočívala jenom v psaní článků, nevím nevím, jestli bych u novinařiny vydržel. Když děláš pořád to samé, vyhoříš. A v politické novinařině se sice mění názvy stran a jména politiků, ale jinak je to pořád to samé dokola.

Děkuji za rozhovor!

Tip měsíce: Tentokrát z naší kuchyně

V létě jsme se nenudili a připravili pro vás tak skvělé věci, že jsme je neskromně zařadili i do této rubriky:) Vznikla nová série vzdělávacích videí, která volně vychází z našeho seriálu Jak se rodí zprávy: dozvíte se, kde se berou informace, proč nestačí jeden novinář nebo jestli redaktory nahradí umělá inteligence (spoiler: nenahradí), a to přímo z úst našich kolegů ze Seznam Zpráv. Podívejte se!

Druhou perlou je příloha dětského časopisu Raketa o mediální gramotnosti, ke kterému vznikla i online verze a o kterém natočila reportáž i Česká televize. Tak se začtěte!

Co se chystá

Každý měsíc shrnujeme to nejpodstatnější, co se děje u nás v Seznam se s médii.

• V srpnu proběhl vrchol našeho roku, letní Festival mediálního vzdělávání. Desítky ukázkových lekcí, exkurze do médií, debata Lucie Stuchlíkové s Luďkem Staňkem i pub kvíz… Letos vám Festival utekl? Nepropásněte další ročník v srpnu 2027:)
• Aby se vám do té doby nestýskalo, po celý školní rok pořádáme také online kurzy. V září a v říjnu probereme politické kampaně, mediální právo v praxi a těšit se můžete na debatu se speciálním hostem Erikem Taberym.
• Na podzim nás také navštíví hned dvě skupiny seniorů, kteří absolvují náš celodenní seminář Seznam se s médii 60+. Právě otevíráme přihlášky pro rok 2027.