Poslední dobou je čím dál těžší vybrat tři zprávy do našeho přehledu mediálních novinek: skoro každý den se objeví nějaká nenápadná a tak trochu znepokojivá novinka z oblasti umělé inteligence. Tento newsletter ovšem nemá a ani nechce být kritikem AI – zároveň však nelze přehlédnout, jak odlišné jsou světy chatbotů a tradičních médií. Dobře je to vidět i na dnešním rozhovoru, kde o pečlivých kontrolách, pocitu odpovědnosti a každodenní poctivé práci mluví vedoucí zpravodajství Seznam Zpráv.
Newsletter Seznam se s médii provede začátečníky i pokročilé světem médií, sociálních sítí a žurnalistiky. Přihlaste se k odběru a dostávejte novinky jednou měsíčně do e-mailu.
Papež a umělá inteligence. Do debat o AI vstoupila nečekaná osoba: papež Lev XIV. se svou encyklikou Magnifica Humanitas. Soustředí se v ní především na to, jak můžou tyto nové technologie dopadat na práci a lidskou důstojnost. Nestaví se na stranu technooptimistů, ani jejich odpůrců – koneckonců spolu s ním encykliku představoval i zakladatel chatbotu Claude, který ovšem zároveň apeloval na to, abychom digitální giganty neustále kritizovali. Pod čarou: Papež AI neodmítá. Problém je sobectví a honba za ziskem (Seznam Zprávy)
Médiím klesá návštěvnost o desítky procent. Jak už jsme tu několikrát psali, webům dramaticky klesá návštěvnost kvůli AI shrnutí, které nabízí Google a další vyhledávače. Na květnovém Novinářském fóru o tom mluvili zástupci hlavních českých vydavatelství. Návštěvník najde svou odpověď shrnutou na začátku stránky a nemusí již klikat na žádný odkaz – redakce tím ale přicházejí o čtenáře, přestože AI využila do svého shrnutí právě jejich obsah. Média vidí jako jednu z mála možností poskytnout svůj obsah jen pro předplatitele, aby se k němu AI nedostala. Tím se ale stále snižuje přísun kvalitního zpravodajství pro ty, co na předplatné nemají dost prostředků, času nebo třeba mediální gramotnosti. AI přehledy snižují českým vydavatelům page views o desítky procent (Mediaguru)
Boj o veřejnoprávní média pokračuje. Situace ohledně České televize a Českého rozhlasu se nadále mění každým dnem – vláda zkouší financování změnit nepříliš povedenými legislativními postupy, novináři kontrují vysíláním v černé nebo hrozbou stávky. Jsme zvědaví, kdo bude mít navrch v září po prázdninové přestávce našeho newsletteru. Moderátoři ČT jsou dnes v černé. Dalším krokem bude stávka, varují (Médiář)
Před prázdninami je tu závěrečný díl první části našeho seriálu o jedné české redakci. Postupně jsme probrali:
Tento díl pak věnujeme tomu, proč nestačí jeden novinář a jak to souvisí s důvěryhodností. Na co potřebuje zpravodajská redakce tolik lidí, když influencer na Instagramu to zvládne sám? Jaké jsou způsoby, jak dostat důležité informace k lidem, když už nečtou klasické zprávy? A jaká asi bude budoucnost tradičních médií? Na to jsme se zeptali nejpovolanější osoby: šéfky zpravodajství Seznam Zpráv.
Petro, mohla bys nejdřív čtenářům přiblížit, co je vlastně tvoje práce?
Jako zástupkyně šéfredaktora mám v Seznam Zprávách na starosti zpravodajství. Spadá pode mě několik týmů – domácí, zahraničí, kultura nebo některé zpravodajské podcasty (Ptám se já, Mediální cirkus, Vlevo dole nebo Kulturák). Všechny týmy mají svoje šéfy, se kterými denně a týdně na poradách řeším obsah – co budeme psát, natáčet, kterým tématům se budeme přednostně věnovat, nebo které aktuální zpravodajství nesmíme opominout.
Kolik lidí se podílí na vzniku jednoho článku?
Většinou jde o kombinaci: autor, editor, korektor, šéfeditor. Autor zprávu napíše, editor zkontroluje, korektor opraví chyby, šéfeditor umístí na vhodné místo na webu, upraví titulek nebo fotku a znovu projede správnost faktů. Snaží se ji co nejlépe čtenářům prodat.
Kdybychom to měli přiblížit na konkrétním příkladu: na konci května zemřelo neočkované dítě na záškrt. Co všechno se stane v redakci, než se tato zpráva objeví online?
Samotná informace o záškrtu se nejdříve objevila v agentuře ČTK, kterou si jako redakce platíme. Nejprve proto editor na zpravodajské směně zadá redaktorovi, aby informaci přepsal na náš web. Editor ji pak zkontroluje, pošle v systému do korektorny, kde opraví chyby, a následně ji publikuje na webu.
Takto jsme čtenářům poskytli prvotní informaci o záškrtu, která ale měla samozřejmě větší přesah a význam, protože se desítky let v Česku díky očkování nic podobného nestalo. Proto jsme se následně na poradě domácího týmu dohodnuli, že budeme v tématu pokračovat, a navázali jsme na to detailnějším článkem ve větším kontextu. Například jsme řešili, jestli rodiče porušují zákon tím, že nenechají dítě očkovat. Na něm se opět podílel reportér, editor, korektor a šéfeditor.
Nebylo by možné dělat zpravodajství levněji, s menším počtem lidí? Například influenceři typu Jsem v obraze nás na sítích informují sami, a mají statisícový dosah.
Pokud chcete dělat opravdu seriózní zpravodajství, kde si ověřujete podrobně a z několika stran všechny informace, tak se to doopravdy neobejde bez velkého týmu. Nemůžeme se opírat jen o „zprávy“ například ze sociálních sítí. Nikdy nevíte, jak vznikly, kdo za nimi doopravdy stojí a také za jakým účelem je šíří. Je nutné vše prověřit do hloubky. A na to potřebujete zkušené reportéry a editory, kteří jejich práci pečlivě kontrolují.
Zároveň má naše redakce velký záběr témat. Neseme jako redakce plnou odpovědnost za to, co vydáváme na webu, a – na rozdíl od často anonymních účtů – si nemůžeme dovolit šířit neověřené a nepravdivé informace, za které by nás kdokoliv mohl žalovat. V redakci tedy sedí mnoho lidí, kteří nejsou vidět, nejsou pod články podepsaní.
Jak se pozná dobrý editor?
O dobrého editora se každý reportér může opřít. Editor je s autorem od začátku daného tématu. Nejprve ho společně proberou, řeknou si, koho k němu osloví, jakou linku upřednostní, a na čem tu zprávu postaví, co je v ní důležité. Potom sleduje práci reportéra a řeší s ním posuny a nové informace. Když se autor nakonec dobere ke všemu, co k tématu chtěl zjistit, a osloví všechny respondenty, kterých se téma týká, dá pak text dohromady – editor pak ověřuje faktickou správnost, zdrojování, upravuje stylistiku tak, aby byl text pro čtenáře lehce pochopitelný a čtivý.
Kdy byli v poslední době editoři hodně potřeba?
V poslední době naší redakcí rezonovala hlavně investigativní témata, která zpracovává špičkový tým Radka Kedroně. Jako první médium jsme upozornili na trvající střet zájmů Andreje Babiše kvůli Agrofertu, odhalili jsme majetkové poměry ministryně Zuzany Mrázové, která z platu starostky užívala obecní byt v Bílině za regulované nájemné.
V posledních dnech pak na našem webu rezonuje příběh byznysu dvou známých lobbistů a zákulisních hráčů, kterými jsou Roman Janoušek a Tomáš Pitr. U všech těchto témat spolupracují autoři a editoři, takové kauzy se připravují dlouho a detailně. Dbá se na každé slovo, vše se několikrát prověřuje.
Kromě správnosti faktů tedy editoři hlídají i vyváženost. Jak se díváš na snahu o vyváženost či objektivitu ty – jsou třeba novináři dostatečně objektivní ve vztahu k současné vládě?
Já jsem prošla mnoha médii, od printu, přes rozhlas, televizi a online. V každém médiu se dbalo na důvěryhodnost, ověřování informací a také vyváženost, abychom cíleně nestranili jen jednomu pohledu.
Budu teď mluvit jen za novináře v Seznam Zprávách, protože vidím detailně každý den hlavně jejich práci. V redakci měříme každému stejně. Vládě i opozici, a to bez ohledu na to, kdo zrovna vyhraje volby. Když vládl Fiala, přišli jsme s kauzou záložny, kde měl premiér uložené nepřiznané peníze. Detailně jsme popisovali také korupční kauzu Dozimetr, ve které figurovali lidé spojení s hnutím STAN. Stejně tak jsme popisovali opakovaně dotační kauzu Čapí hnízdo, kvůli které stál před soudem dnešní premiér Andrej Babiš. A tak bych mohla pokračovat. Je nám jedno, kdo ve vládě sedí, díváme se na všechny stejně. Celý život se řídím jednoduchým pravidlem, že zpravodajství dělám co nejvíce kriticky a objektivně.
Proč přesto klesá důvěra v média? Mohou mít jejich kritici v něčem pravdu?
Ještě před dvaceti lety byla hlavním šiřitelem zpravodajství média. Politici se bez nich neobešli. Pokud chtěli něco sdělit širší veřejnosti, museli to udělat přes média, kde probíhal proces, který už jsem popisovala – ověřování, více zdrojů, protistrana, vyváženost, objektivita, kontext… A teď? Každý, kdo si založí účet na sítích, může psát, říkat, vysílat, postovat, co chce. Bez ohledu, jestli to je pravda, nebo ne.
Hlavně politici to mají jako svoje přímé kanály k veřejnosti. Přestali novináře potřebovat a vyhýbají se jejich nepříjemným konfrontačním otázkám. Anonymita sociálních sítí změnila také chování lidí. Někteří propadli dezinformacím, přestali věřit faktům, která psala a vysílala klasická média. Pomalu se změnilo vnímání toho, co je doopravdy ověřené, důvěryhodné. Další ranou pro důvěru médií byl covid – izolace a bujení dezinformací – a zatím poslední je umělá inteligence.
Řada lidí ráda věří jednoduchým, líbivým věcem, nemají chuť si cokoliv zjišťovat, přijmou informace bez ohledu na to, kdo jim je poskytuje, ať už na sítích, v podcastech politiků nebo smyšlené story od AI. Informační chaos, mlha a dezinformace rozkládají společnost a její hodnoty víc, než si myslíme. Je to extrémně nebezpečné.
Pokud chceme, aby pořád platila nějaká pravidla, jak se novinařina dělá – tedy důvěryhodně, poctivě, nezávisle – tak na tom každý den musíme pracovat. Zní to sice jako klišé, ale jinou odpověď nemám. Prostě čtenářům přesvědčivě ukazovat reálné fotky, videa, reálné autory, kteří na informacích pracují. Popisovat jim svět ze všech stran, barvitě, ne černobíle, jak ho vnímají například na sociálních sítích.
Co když postupně bude jejich vliv i velikost ubývat – obejdeme se bez nich? Vystačíme si s influencery, chatboty, případně informacemi ze sítí a od samotných politiků?
Já upřímně doufám, že klasická média jako taková nikdy nezaniknou. Ostatně knihy také stále máme. Možná už nebudou ve formě, ve které je známe, protože technologie se řítí dopředu, ale pořád tady jejich pravidla objektivního zpravodajství zůstanou zachována. Média udržují rovnováhu ve společnosti, upozorňují na věci, na které by influenceři, ani vrcholní politici nikdy neukázali.
Jakým směrem se podle tebe mají klasické redakce vyvíjet, aby reagovaly na toto složité mediální prostředí?
Neměnit se hodnotově, pořád dělat poctivou novinařinu – ale měly by určitě reagovat na vývoj technologií. Lidé jsou každý den zahlcení obrovským množstvím informací a často se v nich neumějí zorientovat a ani nemají čas se jimi prokousávat. Pokud doopravdy chceme, aby se k lidem dostaly podstatné informace, musíme jim v tom jít naproti. Myslím tím konkrétně ve formátech, které jim budou příjemné na čtení, poslouchání, sledování.
Už dávno nemůžeme čekat, že každý má čas ráno číst před prací noviny – na českém trhu je jich ostatně stále méně – nebo že si v klidu poslechne najednou celý podcast, rozhovor nebo přečte dlouhou analýzu. Namísto toho máme nabídnout dobré doporučování nebo filtraci témat, která je zajímají. Stejně tak fungují stručné přehledy a souhrny, které lidé v rychlosti projedou a zastaví se u témat, která je zajímají. Mladí lidé jsou více zvyklí na video a audio, tedy i to je podstatnou součástí zpravodajství – pokud nechceme, aby nám čtenáři jen zestárli a noví k nám nepřišli. Dnes už prostě nestačí napsat dobré téma, musíte ho umět i dobře prodat.
A na závěr: vybavuješ si nějaké momenty, kdy jste museli v redakci udělat těžké rozhodnutí?
Z nedávné doby lze uvést případ pedagoga, který se dopouštěl sexuálního obtěžování a nátlaku na studenty. Redakce v průběhu přípravy textu řešila, zda zveřejnit jeho jméno a další údaje, které by ho mohly identifikovat. V té době jsme měli případ ověřený z více nezávislých zdrojů. Vedle veřejného zájmu jsme ale zvažovali především citlivost celého tématu – tedy povahu popisovaného jednání a situaci lidí, kterých se případ dotýkal. Nakonec jsme se rozhodli identitu pedagoga neodhalovat.
Vždy se píše složitě o korupci, složitých kauzách, kde vážíte každé slovo. Náročná jsou i témata, kde zveřejňujeme citlivé lidské příběhy a tragédie. Pečlivě zvažujeme každý článek, u kterého víme, že vzbudí silný ohlas nebo rozruch – několikrát ho před vydáním čtou nejen editoři, právníci, ale také lidé z vedení, šéfredaktor. Prostě si musíme být jisti, že si za svojí prací stoprocentně stojíme.
Děkuji za rozhovor!
Líbí se vám náš seriál o zákulisí jedné mediální redakce? Podobně vás nechá nahlédnout pod pokličku i Český rozhlas, tentokrát na videu. Zajímá vás, co dělá produkční, editorka nebo třeba takzvaný stopař? Lidé, kteří nejsou vidět, ale bez kterých by se vysílání určitě zastavilo, ukazují svoji práci v krátkých a zábavných medailoncích. Lidé Rozhlasu (Český rozhlas)
Co se chystá
Každý měsíc shrnujeme to nejpodstatnější, co se děje u nás v Seznam se s médii.
Dvacet neziskových organizací získalo v rámci osmého kola programu Seznam Grant roční podporu v podobě online reklamního prostoru na službách Seznam.cz zdarma. Díky ní budou moci lépe oslovit lidi, kterým pomáhají, získat nové podporovatele i zvýšit povědomí o své činnosti.
Máme nový vizuál! Náš newsletter je teď v novém hávu – stejně jako celý program Seznam se s médii. Spojuje ho motiv rozostřené reality, ve které žijeme: zprávy přicházejí rychle, v chaosu sociálních sítí, z pochybných zdrojů, překryté nánosy umělé inteligence. Tradiční média a kvalitní žurnalistika však nikam nemizí a umožňují čtenářům hledat pravdu. Náš newsletter má být vodítkem, díky kterému se v mediální džungli vyznáte. Má hledat pevné body v rozostřené realitě. Má vám pomoci držet příval informací pevně v rukou. A právě to chceme naší novou vizuální identitou každý měsíc připomínat.
Každý měsíc odhalujeme kousek ze zákulisí mediální redakce v našich rozhovorech s novináři. Naším cílem bylo ukázat, proč tu vlastně takové redakce jsou a k čemu jsou dobré. Nikdo netušil, že najednou bude tahle otázka tak naléhavá. Za rok už tu možná nebudou Česká televize a Český rozhlas tak, jak je známe. Budou nám chybět? Je v Česku dost jiných velkých kvalitních redakcí, které je zvládnou nahradit? Nebo jejich zpravodajskou roli zastanou sociální sítě? Za domácí úkol si může každý náš čtenář na tuhle otázku zkusit odpovědět. P. S. A možná vám v tom pomůže i náš seriál.
