3. 10. 2008

Simpérium v Kožlanech

Simpérium je slavnou a bohatou říší, kde žijí spokojení a bohatí lidé, kteří se umí bavit a dělat si srandu sami ze sebe.

V nadbytku a hojnosti dobré krmě a lahodných nápojů však lid nezapomíná na těžké začátky svých předků, kteří Simpérium s vypětím všech fyzických i duševních sil před lety budovali. Proto lid pořádá slavné slavnosti, při kterých vzpomíná na odvahu, houževnatost a radostného ducha svých předků a uchyluje se do malebného prostředí mlýna u Kožlan, kde se velmi přátelsky utkává se svými skvělými souputníky. Odměnou pro nejlepší soutěživce jsou Schechtáky, které pak večer mohou býti výhodně znásobeny ve slavném Skasínu a pak prolity hrdlem podle pravidla Kdo víc vyhrává, víc utrácí, protože má!


Pražský region se na začátku září sjel v Kožlanech u Rakovníka na každoročním odpočinkovém setkání, které bylo uvozenou legendou o Simpériu. Marketingoví poradci věděli pouze, že musí být v 9.00 v Kožlanech, od této doby že jim běží čas první aktivity, která se jmenovala Bohatství Simpéria. Zadání pro 4 – 5 členné týmy bylo jednoduché, z úst regionální manažerky Lenky zaznělo: „Tady máte jehlu. Vydejte se do kraje a tu jehlu směňte za cokoliv, co je zábavné, cenné, zajímavé. S tímto předmětem se vraťte a vyprávějte anabázi vašeho týmu.“

Po obědě týmy prezentovaly výsledky své dopolední obchodní činnosti. V kraji prý žijí velmi vstřícní a veselí lidé. Za jednu obyčejnou jehlu týmy dokázaly směnit například pár akvarijních rybiček, podprsenku, scanner… nebo třeba za nesmyslně dokonalou loutku fialového „asi-pštrosa“, ze kterého se vyklubal velice veselý a oblíbený večerní společník.


Anabázi jednoho z týmů popsal Martin Suchánek: „Nejdříve jsme měli jehlu, kterou se nám podařilo vyměnit za odpadovou rouru. Tady směna neproběhla z kapacitních důvodů – Daniel (Pressl) opravdu nemá tak velký vůz. Ale nepohrdli jsme ani dlažkou.


Další směna nás čekala u místní paní pošťačky, která nám nabídla své, ještě teplé, vejce. Ohodnotili jsme ovšem vejce na nižší hodnotu, než má soudek s pípou, pípu jsme oddělili a  samotný soudek proměnili.


Při tomto, tzv. multiplikačním efektu, nám zbyla jedna pípa k dobru. Vejce, stále ještě teplé, bylo vyměněno za 6 broskví (bohužel pán se nechtěl fotit, ale sám si nás na domácí kameru natočil..). A 6 broskví? Ty získal důchodce ze statku, který chtěl nejdříve vyměnit svojí manželku, ale jelikož nebyla doma, přinesl nám její Sprádlo.“


Odpoledne ve skvělé náladě následovala hra Expanze Simpéria, dalo by se říct orienťák, ale vydatně opepřený! Tříčlenné týmy dostaly mapu okolí mlýna – pochopitelně vytištěnou z mapy.cz – a instrukci: V okolí mlýna je sedm pevností. Pevnosti podle popisu musíte v terénu najít, splněním úkolu dobýt a Simpérium tak rozšířit. Když si nebudete vědět rady, má šanci vyhledat stařičkou Svědmu, která vám po zodpovězení všetečné otázky vyznačí pevnost do mapky. Svědma byla Lenka, ptala se na otázky, které dostávají nováčci na vstupním školení. A co čekalo v lesích, polích a lukách? Například hod mokrým hadrem do dálky, prolezení pavoučí sítí, překonání imaginární rokle po lanu a paintballová uklidňující střílečka s názvem Zastřel si svého manažera. Úspěšně dobyté pevnosti byly po právu odměněny Schechtáky.


Zlatým hřebem bylo večerní Skasíno, kde se vyhrávaly a prohrávaly Schechtáky, za které pak u baru byly k mání jakékoliv nápoje, jeden Schechták se rovnal jedné koruně a někteří mpíci byli po Skasínu opravdu dost bohatí. Krupiéry byli manažeři převlečení za různé dramatické postavy, takže ruletu roztáčela Kleopatra, pokerovým bankéřem byl Jack Sparrow, bingo! se křičelo u Carmen, další hry měli William Wallace, Limonádový Joe a „první“ Samuraj.


O půlnoci vybuchl nad mlýnem parádní dvacetiminutový ohňostroj, kterým manažeři poděkovali mpíkům za jejich práci.