1. 10. 2008

Voda vede

“Voda vede”. Pod tímto heslem a s přesvědčením, že v druhém zářijovém víkendu ještě nebude zima, se Tým Sklik odhodlal na vodácký výlet pojatý jako teambuilding na řeku Berounku.

S velkou odvahou a zásobou alkoholu na zahřátí jsme v pátek večer chytli vlak z pražského nádraží Smíchov do Chrástu u Plzně, kde na nás čekaly lodě z půjčovny.

Po příchodu do kempu jsme neváhali ihned rozbít základní stanový tábor. Vzhledem ke zkušenostem našeho šerpy Ondry, který upozorňoval na jeden důležitý fakt, že přísun alkoholu se bude spolu se snižující se teplotou ovzduší zvyšovat, a tak by nebylo ve tmě možné si základní tábor vybudovat.

Druhý den jsme se probudili do příjemného rána (asi tak 6 stupňů nad nulou) a začali jsme balit stany a bagáž do barelů. Šikula Robert za pomoci kapitána Jirky si chytře skřípl prst mezi zmiňovaný barel a nosnou tyč lodi. Inu, být vodákem není procházka růžovým sadem.

S Robertovým nově nalakovaným nehtem purpurové barvy a s vidinou trhajících se mraků na nebi jsme vyjeli směr první cílový kemp. Po pěti kilometrech na nás čekal první jez. S nevelkými zkušenostmi většiny z nás jsme se do jezu vrhli po hlavě a kupodivu ani jedna posádka z pěti vypravených lodí se za celou cestu nepřevrhla. Celý sobotní den vyšel hezky až na vítr, který stále foukal pouze proti nám.

Sobotní večer se stal zlomovým okamžikem našeho výletu. Dvojitá vodka některých z nás započala maraton, při kterém každý přispěl svým dílem k dobré zábavě. Večer byl ukončen Ráďovou parádní fireshow, kterou má zvládnutou na jedničku.

Třetí den v neděli ráno jsme usoudili, že po večerním maratonu nejsme schopni zdolat mokrou nohou vzdálenost, která by nás dostala na vlak. Jediným, kdo se za celý víkend vykoupal, byl Martin. Nejednalo se o nechtěné koupání, ale o úmyslné otužování.

S velkým „nadšením“ po sobotním večírku jsme vyrazili svižným tempem směr obec Radnice. Po 45 minutách rychlé chůze jsme zjistili, že obec Radnice je ještě 10,5 kilometru od nás. Rozhodli jsme se stopovat, avšak neúspěšně.

S prochozenými botami, opicí a špinaví jsme se po třech a půl hodinách dostali na vlak. Nikdo z nás to extrémně neodnesl svým zdravím a všichni jsme se v pondělí setkali v práci plní zajímavých zážitků.