10. 7. 2015

Nejen filmem žijí Vary

Karlovarský filmový festival je nejen o filmech, návštěvnících a utopeném telefonu Tondy Blaníka v říčce Teplé, ale i o odborných seminářích na vybraná témata. Z pozice manažera pro kontakt se státní správou společnosti Seznam.cz jsem se zúčastnil dvou z nich: k autorskému právu a video-on-demand službám. 

A začněme nedělní debatou v historické budově Lázní III., týkající se modernizace autorského práva s nejvíce rezonujícím tématem svobody panoramatu. Pro přiblížení lze uvést, že se jedná o možnost či nemožnost publikace snímků budov, na které se vztahuje autorskoprávní ochrana, bez souhlasu architekta pro komerční využití.

Nepustím se však do debaty o „neznámých“ svobody panoramatu, ale dovolím si zareagovat na argumentaci předsedy citovaného výboru Pavla Svobody, podpořenou moderátorkou panelu a koordinátorkou Filmové ceny LUX EP, paní Doris Pack.

Základem argumentace byla nelegislativní povaha uskutečněného hlasování Výboru pro právní záležitosti EP i hodnotící zprávy MEP Redy, odrážející debatu v uvedeném parlamentním výboru. Dle MEP Svobody i Doris Pack je potřeba takto k výstupu EP přistupovat a neřídit se pouze interpretací novinářů.

Přestože je uvedené zřejmou skutečností, osobně se s odkazem na „pouhé hlasování o zprávě nelegislativní povahy v jednom z výborů EP“ nespokojím. Vedení výboru by nemělo s ohledem na sílu a postavení EP a citlivost tématu zapomínat na reálné přesahy svých výstupů, a to bez ohledu na legislativní či nelegislativní povahu projednávaného návrhu. Veřejnost ostatně nemá povinnost znát legislativní procedury v EP a je v zájmu poslanců samotných, aby nedocházelo k obecné dezinterpretaci výsledků jejich činnosti.

Po několika dalších shlédnutých filmech a možná i nějakém večírku se ve stejných prostorách uskutečnil v pondělí dopoledne seminář k poptávce po službách on-demand.

V příspěvcích odborníků i v následné debatě s publikem opakovaně zazněly následující skutečnosti: neexistence definice VoD služby na evropské úrovni; dotazování, jestli je vůbec potřeba měnit stávající právní úpravu (autorských práv i audiovize); obava z povinného celoevropského přesahu prováděných aktivit (vynucená ne-teritorialita); a v neposlední řadě volání po transparentnosti globálních firem (nezveřejňování čísel za služby) v kombinaci s neodváděním příspěvků na novou evropskou tvorbu.

Přestože seminář otevřel několik rovin, k čemuž přispěl i mix panelistů z celého filmového řetězce, v paměti mi primárně utkvělo rozhořčení nad nezveřejňováním čísel za VoD služby ze strany globálních společností a potvrzení negativního evropského rysu v podobě obavy z velkých jmen. Osobně mám za to, že posledně uvedené může evropský filmový průmysl brzdit neméně zásadně, než tomu může být v případě nepovedené unijní reformy autorského či audiovizuálního práva.

Libor Manda