5. 9. 2017

Právo být zapomenut ve francouzském provedení

Od zlomového Evropského soudního dvora ve věci „Costeja“ (C-131/12) uběhlo již více jak 3 roky. Výsledkem je povinnost vyhledávačů mazat nahlášený obsah, jež je dle názoru uživatele v rozporu s jeho osobními právy, vyjadřuje prokázanou nepravdu, nebo zobrazuje-li citlivá data. Vyhledávače jako Google či Seznam začaly v souladu s požadavky ESD řešit jednotlivé žádosti. Francouzský úřad pro ochranu osobních údajů (CNIL) se nicméně rozhodl jít ještě o krok dále. Požaduje totiž výmaz dotčených údajů nejenom na konkrétním území, kde platí jurisdikce příslušného národního soudu, ale rovnou po celém světě. Situaci nyní bude řešit ESD, kam se CNIL obrátil.

ESD v květnu 2014 rozhodl, že na internetu existuje právo být zapomenut, respektive, že vyhledávače spadají pod směrnici EU o ochraně osobních údajů a musí tedy s údaji zacházet tak, aby neohrozily bezpečnost uživatelů a nalezly spravedlivý kompromis tam, kde se skutečně jedná o citlivé údaje žadatele. Vyhledavače tímto byly postaveny do diskutabilní pozice „soudců“, s kterou se vyrovnávají dodnes.

Jádrem téměř tříletého sporu mezi francouzským úřadem pro ochranu osobních údajů a společností Google je ale posunutí výše uvedeného rozsudku do jiné dimenze. CNIL požaduje po Googlu výmaz údajů na celém světě. Francouzský nejvyšší správní soud (Conseil d’Etat) přesunul finální rozhodnutí na ESD tím, že ho požádal o odpovědi na tzv. předběžné otázky. Reakce ESD v prejudiciálním řízení se očekává v příštím roce.

Seznam.cz ve svém pohledu na požadavky CNIL vychází ze základní premisy, že evropská legislativa je platná pro státy EU, respektive pro všechny, kteří chtějí v rámci Unie působit. Nikoli však naruby i pro ty subjekty, kteří současně operují v ostatních částech světa. V logice výše uvedeného nevidíme důvod, proč by Unie měla svá pravidla vyžadovat za hranice společenství. Navíc za situace, kdy navrhovaná opatření naráží na vlastní podstatu a fungování internetu jako takového a přináší vícero otázek, než je schopno zodpovědět. Již dnes se ostatně musí globální služby přizpůsobovat tak, aby požadavky fyzických osob na výmaz dodržovaly ve všech zemích EU.

Jednu ze společenských hrozeb diskutovaného návrhu vidíme v tom, že konkrétní stát, přesněji řečeno jeden národní úřad má rozhodovat o tom, o čem se dozví nebo nedozví celý svět. Bez ohledu na rozdílné úhly pohledu jednotlivých zemí na řadu otázek, na jiné než evropské tradice, na specifické, mimo-evropské kulturní prostředí. Navíc, kdo ostatně bude držet rozhodovací pravomoc v situaci, když bude názor jednoho státu odporovat jinému pohledu? Není na každém státu, aby v rámci mezinárodně platných norem typu Listina základních práv nastavil a vymáhal rovnováhu mezi svobodou projevu a ochranou soukromí? A nevyvolá diskutovaný návrh touhu ostatních zemí požadovat stejná práva na výmaz „citlivých údajů“, jako je tomu v případě EU?

Domníváme se navíc, že rozšíření práva být zapomenut za hranice EU nejen přesahuje teritoriální dimenzi směrnice o ochraně osobních údajů (95/46/EC), ale může být v rozporu s platným mezinárodním právem a suverenitou jednotlivých států.

Aplikace práva být zapomenut je již dnes z mnoha pohledů komplikovaná (viz příspěvek společnosti Seznam.cz k rozhodnutí ESD ve věci „Costeja“). Doufáme tedy, že rozhodnutí Evropského soudního dvora v kauze CNIL vs. Google (C-136/17) vezme v úvahu všechny aspekty, jež by mohly negativně ovlivnit globální internetové prostředí.

– příspěvek Seznam.cz k „právu být zapomenut“: https://1drv.ms/b/s!AoPZpTfBQMzWdiBoi54dieoZlwE