Minulý týden, 11. dubna 2018, představila eurokomisařka Jourová se svými kolegy nový balík legislativy, která se dotkne především ochrany spotřebitele. Obsahem jsou dvě směrnice – směrnice o lepším vymáhání a modernizaci evropských pravidel pro ochranu spotřebitele a směrnice na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů a také jedno sdělení s názvem Nová politika pro spotřebitele. Dále Evropská komise zveřejnila o den později (12. dubna 2014) v návaznosti na tento legislativní balík i strategii a příslušné dokumenty v souvislosti s nekalými obchodními praktikami v rámci potravinového řetězce, které mimo jiné vyhověly tlaku České republiky na nutné řešení tzv. dvojí kvality potravin.
Spotřebitelský balík je dlouho očekávanou iniciativou Komise s velkou ambicí, přijmout legislativu ještě před koncem volebního období stávajících institucí, tzn. do května 2019. Nová politika pro spotřebitele přináší především větší transparentnost na trhu. Má k tomu sloužit několik navržených prvků, které např. spotřebitelům umožní lepší informovanost o tom, zda výrobek či službu, kterou nakupují na internetu, prodává profesionální prodejce, nebo za tím stojí soukromá osoba, jak jsou nabízené inzeráty řazeny a parametry řazení, který prodejce přímo odpovídá za zajištění spotřebitelských práv při prodeji aj. On-line platformy budou muset také jasně indikovat, které výsledky vyhledávání obsahují placené pozice, kde třetí strany platí za lepší umístění či umístění na seznamu výsledků vyhledávání.
Spotřebitelé by také měli získat stejná práva u neplacených služeb, jako mají u těch placených. Dotkne se to především neplacených úložišť, cloudů, sociálních médií či e-mailových účtů. Tyto služby, které jsou v podstatě „placeny“ tím, že uživatel jim poskytne své osobní údaje, budou spadat pod stejná pravidla fungování jako placené služby. Dotkne se to například poskytování informací před samotným poskytnutím služby, nebo třeba samotného zrušení účtu, které by mělo proběhnout nejpozději do 14 dnů od požadavku majitele. Výjimky platí pro služby, kde vyžaduje zákon, či bezpečnostní důvody samotnou registraci, tedy získání osobních údajů od spotřebitele.
Zásadní přínos pro spotřebitele si EK slibuje hlavně od zřízení hromadných přeshraničních žalob v případě velkých a rozsáhlých mezinárodních kauz. Neinspirovala se ale americkým příkladem, neboť nedává možnost takovéto žaloby otevřít advokátním kancelářím, ale pouze konkrétním neziskovým subjektům, jako jsou spotřebitelské organizace, které nevytváří zisk a splňují přísná kritéria způsobilosti.
Představená legislativa by také měla přinést výhody pro podnikatele, obzvláště ve snížení administrativní zátěže. Jedním z takových kroků by měly být úpravy v souvislosti s právy spotřebitele na odstoupení od smlouvy. Spotřebitel už nebude moci vracet výrobky, které již používal (místo aby je jen vyzkoušel) a prodejci již nebudou muset vracet peníze, pokud vrácené zboží skutečně neobdrží.
Evropská komise zavádí také účinné sankce, které dává do rukou vnitrostátních orgánů na ochranu spotřebitele. V případě rozsáhlého porušování právních předpisů postihujících spotřebitele v několika členských státech bude možné uložit pokutu s maximální výši 4 % ročního obratu obchodníka (členské státy mohou ještě tento maximální strop zvýšit).
Členské státy dostávají také možnost zasáhnout v případě agresivních nebo zavádějících obchodních praktik a připravit přísnou legislativu, která cílí převážně na tzv. šmejdy.
Celý balík legislativy nyní putuje na projednání do Evropského parlamentu, kde se garančním výborem stal výbor IMCO a zpravodajem hned dva europoslanci, kteří si rozdělili uvedenou legislativu. Daniel Dalton (ECR) bude zodpovídat za směrnici o modernizaci spotřebitelských práv, za kolektivní zájmy spotřebitele poté Dennis de Jong (GUE/NGL). S ohledem na většinou vstřícný postoj Parlamentu k zájmům spotřebitele, očekáváme poměrně rychlý průběh vyjednávání s cílem dosáhnout co nejdříve neformálních trialogů. Současně se bude dokumenty zabývat na svých jednáních i Rada a s největší pravděpodobností se debaty přesunou převážně do pracovní skupiny na ochranu spotřebitelů a informací (Working Party on Consumer Protection and Information). Přístup Rady bude spíše takový, že členské státy vznesou námitky proti ustanovením, která určují minimální sankce a další aspekty návrhů, které mohou být vnímány jako odebrání určitých svobod členským státům a jejich přesun na unijní orgány.
Spotřebitelské organizace, např. jako BEUC vítají navržené dokumenty, nesouhlasí ale s ustanovením, kdy spotřebitel už nebude moci vracet „použité“ výrobky. Zástupci podnikatelského sektoru povětšinou vítají aktivity EK, shledávají však další spotřebitelskou legislativu zbytečnou. Neboť jak již sama EK deklarovala, ochrana spotřebitele je v EU v současné době nejsilnější a nejúčinnější na světě a nadnárodním kauzám, které otřásly celým světem, jako např. Dieselgate, nedávno představené návrhy stejně nezabrání.
